16. října 2016

....lakuju si nehty neobvyklým lakem Paws by Eddie

Kdo mne sledujete na Instagramu, víte, že do laků na nehty jsem doslova blázen. Není na světě mnoho barev a odstínů, které bych neměla doma ve své lakovací skrýši. Tento je však naprosto odlišný od všech, jaké jsem dosud na rukou měla.

Je to temná podzimní náladovka od nepříliš známé značky Paws by Eddie, kterou mám v odstínu Vanessa.

Už jen lahvička je dočista jiná než běžné laky z drogérie, krásnější! S vtipně řešeným přívěskem v podobě roztomilé kočičky. Rozkošným detailem je srdíčko, které má vždy barvu v daném odstínu laku.




Lak, který jsem si vybrala je v černé barvě s nádhernými modrými třpytkami. 
Dobře se nanáší, jen je potřeba řádně protřepat, aby se třpytky smísily s lakem a rovnoměrně se rozptýlily. Trochu nevýhodu spatřuju v tom, že laku chybí jakási samovyrovnávací schopnost, jak ji známe od běžných drogerkových laků. Má tedy tendence lehce proužkovat, to se ale snadno srovná druhou vrstvou.

Trošinku déle schne, ale zato na nehtech vydrží skutečně dlouho bez hnutí.





Na mých nehtech vidíte lak spíše matný, ale pokud se přes něj dá topcoat, bude podle výrobce výsledkem lesklý třpyt. 

Další nádherné odstíny ručně vyráběných a skutečeně originálních laků Paws by Eddie  i dalších neobvyklých, málo známých značek naleznete na eshopu www.lakilaki.cz, kterému tímto také děkuji za poskytnutí laku k vyzkoušení. 

Mějte krásnou neděli.



27. května 2016

.... osvěžím svůj vysavač

Víte, že pro ženy prý je "svěžest" kouzelným slůvkem? No ano, tak si to pamatuji z hodin marketingu. Jakmile my ženy zaslechneme souvislost mezi nějakým produktem a svěžestí, už si jej běžíme koupit. Všechny chceme mít svěží dech, parfém, podpaží, pleť, vzhled,  potrpíme si na svěží toaletu i vůni do auta a svěží vítr ve vlasech....


I já mám ráda, když jsou věci svěží. Když voní. Pořád všechno očichávám, potraviny jestli jsou v pořádku, děti zda nepotřebují přebalit a o tom jestli se ta či ona věc dá prát, rozhoduju taky nosem. Nevoní? Šup do pračky. Jsem asi prostě taková čichavá nátura a mám děsně citlivej a rozmazlenej nos. Inu, je to i trochu prokletí, protože občas věci tak úplně nevoní, však to znáte.

Abych své posedlosti vůněmi učinila zadost, ovoňuji i vysavač. A jak? Způsobů je několik, v zásadě však jde o to, dostat aroma do sáčku v útrobách přístroje. Při luxování se sáček mírně zahřívá, aplikovanou vůni uvolní a krásně provoní čerstvě vyluxovaný byt. 

Tedy svůj sáčkový vysavač můžete snadno navonět například oblíbeným éterickým olejem. Zkuste třeba citron, mátu, teatree nebo borovici

Pár kapiček vonného oleje jednoduše aplikujte přímo na sáček nebo do něj, pokud už je částečně zaplněný. 



Určitě vyzkoušejte levanduli, ta jak víme, totiž dělá zázraky s psychikou, uvolňuje a zklidňuje. Takže pokud míváte,  jako já, luxovací záchvaty v podvečer, je to pro vás to pravé ořechové. 

Stačí jen trochu levandule (asi tak polévkovou lžíci) podrtit v hmoždíři nebo intenzivně promnout mezi prsty a vzniklý prášek vyluxovat. 


Jestliže doma nemáte ani levanduli ani olejíček, můžete zkusit skořici. Na tu jsem přišla úplně náhodně, když Stelinka úřadovala v šuplíku s kořením a celý sáček mleté  skořice vysypala na zem. Tím, že je velmi jemně mletá, jde velice těžko zametat, takže jsem jí vyluxovala a tadáááá, vysavač několik týdnů voněl skoro jako štrúdl. 



Můžete to zkusit i s obyčejným vanilínovým cukrem, on se koneckonců k ničemu jinému stejně nehodí. Na pečení si udělejte pořádný, pravý vanilkový cukr

Mějte překrásný voňavý víkend!




16. května 2016

.... nachystám chlapskou snídani do skla

Servírování do sklenic je populární, působivé, efektní a praktické. Naskládáte, zavíčkujete a můžete vyrazit. Obvykle tak děláme jogurt a müsli, oříšky, vločky nebo chia semínka. Tam si ale naši muži moc nepošmáknou, že? 

V posledním čísle Gurmetu jsem zajásala nad báječnou inspirací na servírování pokrmů do skla. Narazila jsem tam právě na tuhle pánskou dobrotu. Anglická snídaně ve skle! No neberte to. Pár snadných ingrediencí, jen se navrství a může se jít. Třeba fandit hokeji!


Budeme potřebovat: 

bílé fazole v rajčatové omáčce (koupíme hotové v plechovce)
anglickou slaninu
žampiony
sýr cheddar
vajíčko
sůl a pepř k dochucení

Celá příprava je maximálně na deset minut. Začínáme vařením vajíčka, které by mělo být nahniličko. Tedy vaříme asi 4 minuty od doby varu, tak aby si žloutek zachoval vláčnost. 

Na pánvičce nasucho orestujeme plátky slaniny.

Mezitím na dno sklenice navrstvíme fazole i s omáčkou.  

Sundáme slaninu z pánve, položíme na vrstvu fazolí a na stejné pánvičce po slanině orestujeme očištěné žampiony pokrájené na plátky. 

Uvařené vajíčko vyndáme lžící z hrnce, lehounce naťukneme a vložíme na půlminutky do ledové vody. Vyjmeme, oloupeme a rozkrojíme napůl. 

Restované žampiony naskládáme na slaninu. Sýr nastrouháme a bohatě nasypeme do sklenice. Navrch položíme překrojená vajíčka. Osolíme, opepříme a doplníme opečeným chlebem, můžeme jej jako topinku lehounce potřít česnekem. 



A máme hotovo. Teď už jen noviny s nalistovanou sportovní rubrikou a váš milovaný může snídat.  




4. května 2016

.... upeču čokoládový fondant

Zase se nám venku udělalo nějak nepříjemno, mokro a chladno. Nevadí, to je totiž přesně ten pravý čas na hřejivý dezert!



Čokoládový fondán nadchne všechny fanoušky čokolády, tak neváhejte a dejte se do něj, není totiž vůbec složitý. 


Budeme potřebovat:
90g dobré čokolády
90g másla
90g cukru
3 vejce
50g hladké mouky


Na sporák připravíme kastrol na vodní lázeň. Do kastrolu trochu vody a nad hladinu umístíme žáruvzdornou mísu nebo kastrol o menším průměru, než je ten s vodou. 
Pozor, nádoba, ve které budeme rozpouštět se nesmí dotýkat hladiny. Do ní nalámeme všechnu čokoládu a přidáme máslo. Necháme zvolna rozpustit.

Rozehřejeme troubu na 180 C.

Mezitím do další mísy rozklepneme všechna vajíčka a na nižší otáčky šleháme do pěny, pak postupně pozvolna přisypáváme cukr. 

Do vzniklé pěny tenoučkým pramínkem za stálého míchání vlíváme směs rozpuštěné čokolády a másla. Je o to, nenalít horkou čokoládu s máslem do vajíček příliš rychle, aby se nesrazily. Když je do vajec s cukrem nalitá zhruba polovina čokoládové hmoty, už můžeme zbytek vlít rychleji , v téhle fázi se již teploty obou tekutin  srovnaly a tedy se nemusíme obávat že se srazí. Na závěr vmícháme mouku, vše promícháme a můžeme plnit do formiček. 

Ideální je použít malé žáruvzdorné mističky, tak jako třeba na Crème brûlée.

Ale poslouží vám i silikonové formičky na muffinky. Doporučuju formičky ať už jsou jakékoli, pečlivě vymazat kouskem másla a vysypat kakaem, aby šel fondant po upečení hladce ven.  

Pečeme 8-10 minut. Přiznávám, že pečení je jediná zrádná věc, tohoto receptu. Chceme totiž střed zachovat tekutý. Takže zde platí, že méně je více. Lepší možná je upéci nejprve jeden testovací kousek, vyklopit, vyzkoušet jak je na tom, pak teprve vložit ostatní a buď čas ubrat nebo přidat. Spíše ale budete ubírat :-). Fondant se velmi snadno přepeče. Ale nevěšte hlavu, když se vám napoprvé nepovede dokonale tekuté čokoládové srdce uvnitř. Tenhle dezert je totiž velmi chutný i propečený a pak ho třeba můžete vydávat za muffiny :-)

Upečenou, reps. poloupečenou bábovičku vyklopíme na talíř a podáváme se zakysanou smetanou nebo omáčkou z malin či jahod tzv. coulis

Coulis připravíte velmi snadno, bobulové ovoce zahřejeme v rendlíku společně s cukrem podle chuti a troškou vody. Provaříme  asi deset minut a vzniklou omáčku přecedíme přes sítko, abychom se zbavili minipeciček.

Klidně ale můžeme podávat bobulky přiznané, nepasírovat a ponechat je vcelku. 
Všechny varianty budou skvělé. 

Dobrou chuť!



26. dubna 2016

...peču kváskový chleba bez hnětení

Kváskový chleba je naprostý fenomén. Jen za pomoci kvásku totiž lze docílit té pravé lahodné lehce nakyslé chlebové chuti a vůně, tak jak si ji pamatujeme z dětství. 


S kváskem se kamarádím už několik let. Je tedy pravda, že mnohdy naše přátelství skončilo nezdarem a občas i tragickým úmrtím kvásku. Naštěstí, počet chovatelů kvásku v mém okolí utěšeně roste a tak se pokaždé najde dobrá duše, která mi poskytne nový chovný kousek. Tentokrát se musím pochválit, ten aktuální drží a co víc, vesele vzkvétá už třetí měsíc. Zdá se, že už jsem si zaběhla starací a krmící rutinu a tentokrát jsem rozhodnutá, nenechat jej zahynout :-)

No a jak na ten nejlepší kváskový chléb, zvláště, když nemáte zkušenosti, trpělivost zkoušet pořád nový a nový pokus-omyl nebo pořádně silné paže a pořádné prohnětení těsta? Obraťte se na odborníka, na stránkách pana Cuketky najdete totiž báječný, polopatický a nádherně návodný postup, jak na to. 

Co potřebujete? 

Inu žitný kvásek, zkuste se poptat po okolí, určitě ho někdo doma má, malé žitné tamagoči jistě vegetuje v lednici některého z vašich přátel :-)
Nebo můžete využít kváskovou mapu, báječná to věc, získáte kvásek, radu jak na něj a možná i pokecáte. 

Dál k prvnímu chlebu potřebujete pouze žitnou mouku, pšeničnou chlebovou nebo hladkou mouku, sůl, vodu a kmín. Pár jednoduchých ingrediencí, že? Však o tom také chléb je. Není potřeba se toho bát!


Postup nebudu rozepisovat, lépe, nežli pan Cuketka bych to stejně nesepsala. Mrkněte tedy na jeho web a dejte se do toho. 

Už zítra se vaším domem bude linout báječná a nezaměnitelná chlebová vůně.


6. dubna 2016

... shrnu měsíc březen + vyhlášení Giveaway

Jsem tu se shrnutím uplynulého měsíce. Březen se mi zdál stráááášně dlouhý. Asi nejspíš proto, že holky byly pořád nemocné, buď jedna nebo druhá. I výlet do Motola jsme absolvovaly a vůbec to bylo celé nějaké náročné. 

Je to vidět i podle článků, kterých jsem vskutku moc minulý měsíc nevydala. Inu, snad bude duben lepší. A co, že jsem tedy dělala kromě podávání léků na snížení teploty, výměny studených obkladů za ještě studenější a návštěv lékaře? 
Ale jo, něco jsem stihla, pohleďte :-)

Zkoušela jsem domácí výrobu rostlinných mlék, louhovala, předmáčela, mixovala, cedila a  zaneřádila tím celou kuchyň. Byla to zábava, ale děti to moc nepily, manžel nechce s rostlinnými mléky mít pranic co do činění a tak ta konzumace nějak zůstala  na mě :-)

ovesné mléko

kokosové mléko

Tedy čestnou výjimku uděluju kokosovému mléku. To je super, i dětem chutnalo, příprava snadná a příjemná konzistence. U toho asi zůstanu. Ovesné mléko je sice asi levnější, z lokálnějších surovin, ale ta konzistence je taková jakoby vazká (fuj, je to hrozný slovo, já vím, ale netuším jak výstižněji to pojmenovat). Ovesné mléko bylo zkrátka husté, vazké a no, už ho znovu neudělám, tak :-)

Hodně jsme se připravovaly na Velikonoce, které jsou prostě těmi nejkreativnějšími svátky vůbec. Musím se pochlubit mocně obrostlým travňákem. Tentokrát jsem si to pohlídala a vysadila včas, takže to nebyl, jako obvykle velikonoční plešoun, ale poctivý travňák s bujnou kšticí, jak se sluší a patří. 


Jo a objevila jsem recept na skvělé mrkvové sušenky. Stelince moc chutnají. Není v nich vejce a jsou díky použitému jogurtu vláčné, sladké po mrkvi i cukru a prostě moc  dobré. Bohužel jsem si za pochodu ten recept různě upravovala, doplňovala semínka a vločky, až jsem to nakonec komplet změnila a nepamatuju si přesné poměry. Ještě to vychytám a pak vám o sušenkách napíšu znovu :-)


 Co se týče kultury. BYLI JSME NA TRABANTECH! Hurá!!! já myslela, že to snad ani nestihneme, ale podařilo se sehnat hlídání a tak jsme s manželem vyrazili. Jsme totiž skalní fanoušci. Já jsem tedy skalnější :-) Danovi Přibáňovi  a jeho týmu jsme fandili a drželi palce už dávno předtím, než je znal úplně každý a sledujeme je pěkných pár let. No a moje jméno je dokonce i malým písmem na kapotě Egu, páč jsem taky ráda přispěla v jejich akci na Startovači. Film Trabantem do posledního dechu určitě doporučuju, zasmějete se, zasníte se, pobavíte a odnesete si veskrze pozitivní zážitek. V Kralupském kině bylo na Trabantech víc lidí, než na Dánské dívce i na Revenantovi :-) O něčem to určitě svědčí, ale nemůžu přijít na to o čem. Možná o tom, že lidi prostě potřebujou srandu jako sůl.

Zdroj


Jediná výhoda nemocných dětí bývá to, že pospávají, takže se dá beztrestně číst. A to já dělala. Strávila jsem moc příjemný čtecí čas s Marťanem, nejvtipnějším chlapem na Marsu. Viděla jsem i film a oboje bylo moc dobré, rozhodně doporučuju. 


A s velkou chutí jsem  četla  Co mě naučil tučňák, knížku o kterou jste si mohli zasoutěžit. 


 Tím se elegantně dostáváme k rozuzlení giveaway....
Moc se mi líbily vaše komenty, všechna ta zvířata, která byste si ochočili chci taky! A poskytli jste mi i pár super knižních tipů. Moc děkuju za takovou milou účast a nakonec random vybral jako vítězku Myanmar s komentářem číslo deset a já nemohu než souhlasit. Draka chci domů totiž taky! :-)


Mějte krásný den a užívejte jarního počasí!


26. března 2016

.... čtu: Co mě naučil tučňák + Giveaway

Knížka Co mě naučil tučňák mi padla do oka v knihkupectví Neoluxor minulý týden. 
Doslova za pár dnů jsem ji přečetla a ráda bych se s vámi podělila nejen o své dojmy, ale nakonec i o knížku jako takovou. Ano, víc než po roce je tu giveaway, a to zrovna o novinku z pultů knihkupectví. 


A na co že se můžete těšit? 

Co mě naučil tučňák je pravdivý příběh Toma Michella. Cestovatele a učitele, který jednoho dne čirou náhodou nalezl nedaleko uruguyajského přístavu Punta del Este na břehu moře  tučňáka. Ubohý tvor nebyl vůbec v dobrém stavu, zůstal jediným přeživším mezi stovkami svých druhů, uhynulých následkem střetu s ropnou skvrnou.

Tom se rozhodl nenechat jej svému osudu, ujal se ho a zhostil se nelehkého úkolu, očistit ulepeného mořského ptáka od ropného nánosu. Po krátkém ale intenzivním souboji kdo s koho a vzájemném vymezování pozic vyčerpaný tučňák pochopí, že Tom si jej nechce dát k večeři, ale naopak dělá vše pro jeho záchranu.  A podaří se, mořský pták jest zachráněn, opucován a připraven k odnesení zpět do přírody. Ale hádejte co? Tučňák nechce! Odmítá se od Toma hnout a už vůbec se nemíní vrátit zpět do moře. Tak začíná společné soužití člověka a mořského ptáka. Vydají se na společnou cestu a vzájemně ovlivní životy nejen své, ale možná i dalších osob, které potkávají. Každý se totiž rád nechává zábavným, milým a empatickým tučňákem okouzlit.


Ptáček ve fraku dostane jméno Juan Salvador/Salvado (zachránce/zachráněný) a velmi rychle si zvyká na život mezi lidmi. Jako  pták navyklý životu v obrovské skupině svých soukmenovců je velice společenský a moc rád pobývá mezi lidmi. Žádná společnost mu není příliš velká, nikdy není přesycen a stále navazuje další a další kontakty. Vyvolává seriozní dojem a působí tak důvěryhodně, že se mu lidé chodí svěřovat se svým trápením a dokonce pro občasnou dobrou radu.


Kniha si plyne poklidným tempem, potěší jemným humorem a musí zahřát na srdci každého milovníka zvířat. U jejího čtení si opravdu odpočinete, zasníte se a nejspíš se budete poťouchle uculovat. 

Název: Co mě naučil tučňák
Autor: Tom Michell
Překlad: Irena Steinerová
Vydalo: Noxi
Počet stran: 202

Moje hodnocení: 4/5 čtyři hvězdičky


Giveaway:

Pokud se vám tučňáčí knížka líbí, můžete si o ni do konce března zasoutěžit. Stačí, když mi do komentáře napíšete, co krásného jste naposledy četli a jaké zvíře byste si rádi domů ochočili vy? Nezapomeňte, prosím na emailovou adresu, abych vás mohla kontaktovat v případě výhry. 





23. března 2016

.... připravuju k snídani snadný mug cake

Ano, by se mohlo zdát, že jsem trochu zaspala dobu. Mug cake boom už probíhá drahnou chvíli a skoro už odeznívá a já jsem jej teprve objevila. Ano i ne. Svět sladkostí intenzivně sleduji a tak už tenhle způsob pečení dezertíků znám pěkně dlouho. Ale když já k té mikrovlnce nějak nemám důvěru. Fakt. Ani nevím proč, nějak mi tenhle spotřebič k srdci nepřirostl. A tak jsem se dloooouho tvářila, že mug cakes neexistují.
Až nedávno jsem se osmělila a vyzkoušela. A co tak najednou? Netuším, ona ta moje rozhodnutí většinou nemají pražádný racionální motiv. Prostě tak :-)

Tak tedy mám zdravější a méně zdravou variantu. Kterou chcete první? Nezdravou? Tak jo.



10. března 2016

....čtu: Bez šance Neal Shusterman

Já vím, já vím co si asi myslíte. Že na Young adult žánr jsem už celkem stará, že jo? No možná trochu, ale když mě to prostě baví. Pravda, z dystopických románů už jsem celkem vyrostla, přišly mi docela na jedno brdo. Ale román Bez šance mě zaujal, strhnul a nepustil. A to říkám rovnou, že jsem o toho příliš nečekala :-)




24. února 2016

... propadám výrobě pralinek

Moje nová pralinková posedlost je už určitě  známá z Instagramu a FB, ale na samostatný článek zatím nepřišlo, tak tedy dnes.

Hořká čokoláda s náplní z bílé ganaché

Pralinka, to je vám taková báječná věc. Velikostí tak akorát na sousto, sladká, čokoládová, roztomilá a v mém provedení navíc i srdíčkového tvaru. No neberte to!



20. února 2016

... musím napsat o filmu Dánská dívka

Film skloňovaný v současnosti ve všech pádech. Dánská dívka! To jsem si nemohla nechat ujít. Hlavně proto, že díky dětem chodím do kina zejména na animáky a jakýkoli film pro vyšší věkovou kategorii je pro mě malý svátek. Ale tohle, to byl svátek docela velký! 




19. února 2016

.... pořád nevzdávám pokusy o pěkný dort

Kdo mne čtete už nějakou dobu tak víte, jak to mám s pečením dortů. Čas od času nějaký,  v potu tváře spáchám, hrozně u toho nadávám, vztekám se, láteřím a fňukám. Zakončím to už legendárním výkřikem:"Tak a kašlu na dorty, už v životě nikdy ode mne nikdo žádnej blbej dort neuvidí!!!" Ale vzpomínkový optimismus zafunguje, já za pár týdnů zapomenu, jak mi to hrozně nejde a jak moc mě to rozčiluje, dostanu tvůrčí záchvat a pustím se do dalšího :-)


A tak tomu bylo i tentokrát, když jsem si řekla, že není lepší nápad pro mé kosmetické kolegy, nežli kosmetický dort



15. února 2016

.... peču báječné housky podle Dity P.




Je fakt, že jsem sama sobě slíbila, že omezím spotřebu bílého pečiva a opravdu to dodržuji. Ale pokud se jedná o tyhle Ditiny housky, velmi ráda udělám výjimku. Tohle je totiž nebeské pečivo. Houskových receptů jsem vyzkoušela už mnoho, ale tento je rozhodně nejlepší, můžete mi věřit.

Potřebujeme:
500 g hladké mouky
lžičku cukru
lžičku soli
1/2 kostky čerstvého droždí
2 deci vlažného mléka + asi 3 lžíce navíc
3 lžíce měkkého sádla
3 lžíce dobrého bílého jogurtu
bílek z jednoho vajíčka
nějaké to sypání - hrubozrnnou sůl, mák, kmín nebo světlá sezamová semínka


Nejprve zaděláme těsto, a to buď lenivě všechno dáme do pekárny, nebo hezky v ruce. Já to střídám jak se mi chce a jak jsem zrovna ve formě. 
Pokud zadělávám klasicky v míse, nasypu do ní nejprve mouku, v ní udělám důlek pro droždí, cukr a trochu teplého mléka, maličko promíchám a nechám v  důlku vzejít kvásek. Nač špinit další misku, že? :-)
Když kvásek vzejde, přidám zbytek mléka, sádlo, jogurt, sůl a bílek a ze všeho vypracuju krásné, hladké těsto. Nechávám kynout dokud nezdvojnásobí svůj objem. 
Poté těsto rozdělím na 12 stejných dílů. Z každého vyválím dlouhý válec, rozdělím na tři dílky a upletu copánek. Konce hezky podhrnu dospod, aby to vypadalo úhledně a nechám na plechu ještě 15-20 minut dokynout. Pak už jen pomašluju žloutkem zbylým z přípravy receptu (ředím trochou mléka) a bohatě posypu solí, kmínem, mákem nebo sezamem, co má kdo rád.

Pečeme v hodně předehřáté troubě na 180 stupňů asi 25 minut krásně dozlatova.



Housky nádherně domácky provoní celý byt, pomůžou k domácí pohodě a  působí jako balzám na pocuchané nervy. Zkrátka a dobře, není na světě lepšího  antidepresiva než vůně linoucí se ze zapnuté trouby.



Dobrou chuť!


25. ledna 2016

.... vyrobím měsíčkovou mast

Měsíčková mast se doma vždycky hodí. Má zklidňující, hojivé a regenerační schopnosti a můžete s ní klidně mazat místa postižená ekzémem nebo dětské zadečky. Vyrobíte si ji doma za pár kaček, ze sádla! Ano, použitý tuk je v téhle masti fakticky hodně znát, výsledný produkt voní jako kytičkové sádlo, anebo jak říká Adélka, sádlová kytička :-). Nebojte se toho, však naše babičky dělaly masti zrovna tak!




Potřebujeme: 
Vepřové sádlo - v lékárně můžete koupit i čištěné, já používám obyčejné. Komu je to proti mysli, může koupit v lékárně vazelínu. Ale co si budeme povídat, sádlo je sádlo, navíc je to tuk našemu tělesnému tuku velice blízký a pleť si s ním dobře rozumí.

2 hrsti čerstvých květů měsíčku nebo 3 hrsti sušených, čím oranžovější, tím lepší
včelí vosk nebo propolis (volitelné)

Postup je úplně jednoduchý. V rendlíku zvolna rozpustíme kostku sádla, vložíme měsíčkové květy a necháme lehounce provařit. Nesmí se to škvařit :-) Raději odstavte dřív nežli později. 


Květy necháme v sádle stát 24 hodin nejlépe v lednici. Hezky to zatuhne. 

Druhý den opět rozpustíme zvolným zahříváním na sporáku a pokud máme, můžeme přidat kousek včelího vosku. Nebo tak jako já, lžičku propolisové masti od Plevy, který masti navíc propůjčí báječné protizánětlivé vlastnosti a navíc krásně voní jako svíčka ze včelího vosku :-)



Pak už jen přes plátno nebo třeba látkovou plenku přecedíme do nádobek  s uzávěrem. Pořádně vyždímáme, abychom tam dostali všechny cenné látky a máme hotovo.


Necháme opět vychladnout, zatuhnout a můžeme mazat :-). Nebo ozdobit mašlí a věnovat jako dárek.

Mějte krásný den!




21. ledna 2016

... připravím ovesnou kaši s mákem a borůvkami

Ovesná kaše je jako snídaně zkrátka nepřekonatelná. Potěší, zahřeje na těle i na duši, nastartuje do nového dne a dodá potřebnou dávku ranní energie. Je tam prostě všechno :-)


Mou oblíbenou variantu s karamelizovanými jablky už znáte. Ale dnes v noci jsem měla sen. Sen o makovém poli a to byla taková krása, až mě z toho osvítil nápad s přidáním máku do mé ranní kaše. 

Jak na mikrovlnkovou kaši inspirovanou Flo už víte a tohle je úplně ten stejný princip. Jen jsem k vločkám přidala polévkou lžíci mletého máku. 

Potřebujeme:
drcené ovesné vločky - 2 lžíce
špetičku soli
150 ml mléka nebo trošinku víc
cukr, med nebo třeba agávový sirup na oslazení 
mletý mák
ovoce
oříšky nebo lupínky


Vločky se solí a mákem vsypu do vyšší plastové nádoby, zaliju mlékem a nechám 2 minuty vlnit na vysoký výkon. Poté přiliju ještě trochu mléka asi půl deci a nechám chvilku odstát. Vyklopím na pěkný talířek a malinko prohřeju v mikrovlnce na příjemnou teplotu. 

Mezitím jsem si na pánvičce opekla mandlové lupínky. Opékat je koneckonců nemusíte, budou fajn i tak jak jsou, opečené jsou ale trošičku lepší, rozvoní se a víc křupnou, navíc je to jen pár vteřin práce. 

K tomu máku jsem pořád měla představu švestek, ty by se k tomu, panečku báječně hodily. Bohužel švestky nejsou... Tak jsem nějak intuitivně zůstala u fialové barvy a přidala kopeček zavařených borůvek a byla to naprostá pecka. 
Vločky, mák, mandle a borůvky, super kombinace pro super ráno. 



Mějte krásný den!


16. ledna 2016

.... cením si toho, jak jsou lidé rozdílní

Původně měl tohle být článek hlavně pro zábavu a ono nejspíš nakonec bude. Ale moooožná z toho vznikne úvaha s přesahem, ještě uvidíme. 



Věc se má tak. Mám kolem sebe spoustu lidí, se kterýma jsme naladěni na stejnou nebo alespoň podobnou notu. Vezeme se na té své společné vlně, přikyvujeme si a ve spoustě věcí se shodneme. Je to super. Stejně tak super ale je, když se neshodneme. Protože právě ty odlišnosti otevírají obzory a máte-li alespoň trošku open mind přístup, každý nestejný názor z okolí vám může přinést do vašich dnů zpestření, pobavení nebo vás dokonce nakopnout docela novým směrem.

Jestli mě totiž na světě něco skutečně děsí, pak je to fanatismus v jakékoli podobě, i třeba v té "nejpozitivnější a nejmírumilovnější". Zatvrzelé stání si za svým je možná roztomilé v pubertě, kdy se člověk hledá a vyvíjí. Ale s věkem obvykle přichází obroušení ostrých hran a snad i jakási přístupnost různorodosti. Ačkoli, jak u koho, že?  Určitě  máte ve svém okolí někoho, kdo jak je starej, tak je zapšklej :-) Doufám, že tohle mě nečeká a pokud ano, řekněte mi, až se k tomu bude schylovat.

Mám příklad ze života. Mou velkou kamarádku a blogerku Kamču určitě znáte, je s ní velká prča, má smysl pro humor a nadhled a je to přesně ten člověk, se kterým si sedneme u většiny věcí. Ne tak v názorech na filmy. Onehdy jsem si s Kamčou dopisovala ohledně nějakého tipu na film k žehlení a bylo mi doporučeno několik nevyhovujících  kousků dle Kamčina gusta jako třeba Lásky čas , když já ale tak nemám ráda slaďáky.... Nakonec Kamu rezignovala a napsala mi památnou věc: "No a co Tajný život Waltera Mittyho? To se mi nelíbilo, tak Tobě by se to třeba mohlo líbit!"



To byla trefa do černého. Walter Mitty a jeho tajný život je totiž moc hezkej film. Úsměvný, optimistický příběh o věčném snílkovi, který se  celý život drží v bezpečí své kanceláře. Nakonec, překoná sám sebe, svůj teplý úkryt z donucení okolnostmi opustí a díky tomu prožije neuvěřitelná dobrodružství.

Moc se mi to líbilo. Krásná hudba, nádherná příroda, skvělý Sean Penn a Ben Stiller, který OPRAVDU HRAJE! A vlastně i režíruje :-) no a nakonec se ukázalo, že on ten Ben docela stojí za hřích. Ke konci filmu, kde už je  za  působivě lehce zarostlého drsňáka ošlehaného severními větry, se mi fakt líbil jako chlap! Samu mě to šokovalo :-)

Jo a jako profesionální operátor z povolání musím ocenit postavu operátora ze zákaznického servisu internetové seznamky eHarmony. To je bezva dějová linka :-)



Pustťe si Waltra Mittyho, nebudete litovat!



No a co říci závěrem? Pustila jsem si i Lásky čas ačkoli jsem se tomu zuby nehty bránila, a víte co? Je to docela fajn tak trochu scifi komedie o lásce, která hory přenáší. Oceňuju "britskost" tohoto příběhu. jak atmosférou tak obsazením. Fanoušci Harryho Pottera budou nadšeni hlavní rolí Domhnalla Gleesona aka Billa Weasellyho. Ti kdo milují Lásku nebeskou, budou ryčet nadšením z Billa Nighy :-)
a je tam krásná hudba, tak :-) 



Pusťte si i Lásky čas :-), nebojte se slaďáků, jako já. 


Člověk byl měl být aspoň trochu jako Walter Mitty, opustit svou komfortní zónu a zkusit něco nového. Třeba i maličkost. Film který není vaše gusto, kurz vaření nebo kreslení, adrenalinovou atrakci nebo jízdu načerno :-)

Mějte krásný víkend!






13. ledna 2016

... zamiluju se do glazované zeleniny

Tak schválně, kdo z vás si dal předsevzetí, dostat do sebe v roce 2016 více zeleniny než v tom roce loňském? S tímhle báječným receptem to vůbec nebude problém. Glazovanou zeleninu si totiž zamilujete, třeba jako příloha k opečenému masu, je prostě fantastická.



Suroviny na ni budete mít nejspíše doma vždycky a hosty s ní oslníte doslova za babku a minimum času. A ručím za to, že taková glazovaná cibule potěší i toho, kdo je za normálních okolností s cibulí na nože :-)

Pro glazování můžete použít: 
menší mrkve
petržel
celer
cibuli
červenou řepu
nebo třeba pórek

med
citron
balzamikový ocet
pepř a sůl


Glazovat můžete více druhů zeleniny naráz, nebo třeba jednodruhově. 

Všechnu zeleninu si očistíme a nakrájíme. Mrkev ráda nechávám s kouskem natě, vypadá to moc hezky a krájím podélně nebo třeba na šikmé špalíčky, jak se mi chce. Podélně to možná vypadá trochu lépe :-), ale zase musíte malinko déle opékat.


Takže na pánvi rozpustíme poctivou lžíci másla a na něm necháme restovat kořenovou zeleninu, zatím nemusíme dělat nic, trvá to pěkných pár minut. Kdyby se vám zdálo, že se to moc přichytává, můžete podlít troškou vody. Přidáme dvě lžíce tekutého medu a ještě chvilku zahříváme. 



Hotové to je, když je zelenina lehce měkká a lesklá od medové glazury. K úplnému konci vaření můžete zakápnout trochou citronové šťávy nebo balzamikového octa a samosebou osolit, opepřit.

Podávat můžete posypané třeba slunečnicovými nebo dýňovými semínky, nebo s kousky čerstvého sýra. 

Moc ráda mám varianty s červenou řepou. Jen je potřeba počítat s tím, že se díky řepě, všechna zelenina zbarví dorůžova :-)

 
 Dobrou chuť!