.... osvěžím svůj vysavač

Víte, že pro ženy prý je "svěžest" kouzelným slůvkem? No ano, tak si to pamatuji z hodin marketingu. Jakmile my ženy zaslechneme souvislost mezi nějakým produktem a svěžestí, už si jej běžíme koupit. Všechny chceme mít svěží dech, parfém, podpaží, pleť, vzhled,  potrpíme si na svěží toaletu i vůni do auta a svěží vítr ve vlasech....

I já mám ráda, když jsou věci svěží. Když voní. Pořád všechno očichávám, potraviny jestli jsou v pořádku, děti zda nepotřebují přebalit a o tom jestli se ta či ona věc dá prát, rozhoduju taky nosem. Nevoní? Šup do pračky. Jsem asi prostě taková čichavá nátura a mám děsně citlivej a rozmazlenej nos. Inu, je to i trochu prokletí, protože občas věci tak úplně nevoní, však to znáte.

Abych své posedlosti vůněmi učinila zadost, ovoňuji i vysavač. A jak? Způsobů je několik, v zásadě však jde o to, dostat aroma do sáčku v útrobách přístroje. Při luxování se sáček mírně zahřívá, aplikovanou vůni uvolní a krásně provoní čerstvě vyluxovaný byt. 

Tedy svůj sáčkový vysavač můžete snadno navonět například oblíbeným éterickým olejem. Zkuste třeba citron, mátu, teatree nebo borovici. 

Pár kapiček vonného oleje jednoduše aplikujte přímo na sáček nebo do něj, pokud už je částečně zaplněný. 

Určitě vyzkoušejte levanduli, ta jak víme, totiž dělá zázraky s psychikou, uvolňuje a zklidňuje. Takže pokud míváte,  jako já, luxovací záchvaty v podvečer, je to pro vás to pravé ořechové. 

Stačí jen trochu levandule (asi tak polévkovou lžíci) podrtit v hmoždíři nebo intenzivně promnout mezi prsty a vzniklý prášek vyluxovat. 

Jestliže doma nemáte ani levanduli ani olejíček, můžete zkusit skořici. Na tu jsem přišla úplně náhodně, když Stelinka úřadovala v šuplíku s kořením a celý sáček mleté  skořice vysypala na zem. Tím, že je velmi jemně mletá, jde velice těžko zametat, takže jsem jí vyluxovala a tadáááá, vysavač několik týdnů voněl skoro jako štrúdl. 

Můžete to zkusit i s obyčejným vanilínovým cukrem, on se koneckonců k ničemu jinému stejně nehodí. Na pečení si udělejte pořádný, pravý vanilkový cukr. 

Mějte překrásný voňavý víkend!

.... vyrobím měsíčkovou mast

Měsíčková mast se doma vždycky hodí. Má zklidňující, hojivé a regenerační schopnosti a můžete s ní klidně mazat místa postižená ekzémem nebo dětské zadečky. Vyrobíte si ji doma za pár kaček, ze sádla! Ano, použitý tuk je v téhle masti fakticky hodně znát, výsledný produkt voní jako kytičkové sádlo, anebo jak říká Adélka, sádlová kytička :-). Nebojte se toho, však naše babičky dělaly masti zrovna tak!

Potřebujeme: 

Vepřové sádlo - v lékárně můžete koupit i čištěné, já používám obyčejné. Komu je to proti mysli, může koupit v lékárně vazelínu. Ale co si budeme povídat, sádlo je sádlo, navíc je to tuk našemu tělesnému tuku velice blízký a pleť si s ním dobře rozumí.

2 hrsti čerstvých květů měsíčku nebo 3 hrsti sušených, čím oranžovější, tím lepší

včelí vosk nebo propolis (volitelné)

Postup je úplně jednoduchý. V rendlíku zvolna rozpustíme kostku sádla, vložíme měsíčkové květy a necháme lehounce provařit. Nesmí se to škvařit :-) Raději odstavte dřív nežli později. 

Květy necháme v sádle stát 24 hodin nejlépe v lednici. Hezky to zatuhne. 

Druhý den opět rozpustíme zvolným zahříváním na sporáku a pokud máme, můžeme přidat kousek včelího vosku. Nebo tak jako já, lžičku propolisové masti od Plevy, který masti navíc propůjčí báječné protizánětlivé vlastnosti a navíc krásně voní jako svíčka ze včelího vosku :-)

Pak už jen přes plátno nebo třeba látkovou plenku přecedíme do nádobek  s uzávěrem. Pořádně vyždímáme, abychom tam dostali všechny cenné látky a máme hotovo.

Necháme opět vychladnout, zatuhnout a můžeme mazat :-). Nebo ozdobit mašlí a věnovat jako dárek.

Mějte krásný den!

..... minidárky balím do oříšků

Máte rádi Tři oříšky pro Popelku? Aby ne, každá z nás přece touží rozlousknout oříšek a v něm najít krásné šaty. Zcela zdarma v padnoucí velikosti. To by bylo!

Tak trochu chci tuhle odvěkou holčičí touhu splnit malým dárečkem. Bohužel ať dělám co dělám, šaty do oříšku nedostanu, asi mi schází nějaké to správné zaříkávadlo. Ale malý šperk! To je něco jiného, ten se tam vleze jako nic. 

K tomu pravému pohádkovému dárečku potřebujete jen:

vlašské ořechy (raději víc, protože ono to louskání přesně napolovic není snadná disciplína a skoro určitě se nějaké rozlámou)

zlatou barvu ve spreji nebo lak na nehty (tohle je volitelné, můžete oříšek nechat i přírodní, bude to taky moc hezké)

tavnou pistoli nebo třeba vteřinové lepidlo 

a mašličku

no a ten dáreček, třeba malý skřipec, řetízek s malým přívěskem, prstýnek....

Největším oříškem celého projektu je jeho rozlousknutí :-). Povšimněte si retro historického louskáčku, určitě patřil ještě pradědovi mého praděda.

Takže jej velmi opatrně naštípnu louskáčkem. Do mezery mezi oběma polovinami vsunu příborový nůž a zvolna lehounce páčím, kvrdlám a tak různě, dokud se neoddělí. Ráda bych to popsala líp, ale je to taková skoro pudová záležitost. Buď to pude nebo to nepude :-)

Vnitřek se sní a vyčistí a pak už je to hračka. Stříkám barvou ve spreji podle návodu na obalu.

Nebo natřu zlatým lakem na nehty. Trvá to trošku déle než sprejem, ale ne víc než pár minutek. 

Pak už se nátěr jen nechá zaschnout, dovnitř vložíme maličký dárek.

Slepíme obě půlky tavicí pistolí nebo lepidlem, navrch malou mašičku ve vánoční barvě a je to. Pohádka může začít. 

Jo a tenhle znáte?

Veverka sedí na stromě a louská oříšky.
Rozlouskne první - stříbrné šaty.
Rozlouskne druhý - zlaté šaty.
Rozlouskne třetí - diamantové šaty.
Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká: "Já  asi kvůli tý pohádce pojdu hlady!"

Mějte krásný první prosincový den!

..... vyrobím jablečný potisk na látku

Leze na vás podzim? Nebo vám snad už pomalu začíná lézt podzim na nervy? :-). Je to jedno z nejkrásnějších a rozhodně to nejbarevnější období roku! Pojďme si ho užít v jeho typických hřejivých barvách žluté, červené a oranžové. 

Jestli máte po ruce jablko, barvy na textil a kus látky, hravě si vyrobíte vlastní autorský potisk. 

.... uháčkuju deku ze čtverců

Už pěkně dlouho tento můj projekt čekal na své, nejprve vůbec zahájení a posléze na dokončení. Věřili byste, že jsem původně plánovala uháčkovat Stelince dečku ještě než přišla na svět? Nevěděli jsme, zda se nám narodí holčička nebo chlapeček a tak jsem zakoupila barvy neutrální. A tadáááá, k Stelinčiným jedenáctým měsíčninám, tedy takřka s ročním zpožděním... dečka je na světě!!!

 Ptáte se, opravdu trvá rok uháčkovat deku pro miminko? Ne, ne, ne, kdeže, netrvá. To jen já jsem lepml, prokrastinátor non plus utra a lemra líná :-), jinak by bylo hotovo tak do měsíce dvou :-).

Deka je háčkovaná z klasických "babiččiných" čtverců granny square, pospojovaná dohromady do obdélníku o rozloze 6x7 čtverečků, tedy asi 68x80 cm a nakonec obháčkovaná krátkými sloupky v oranžové barvě.

Moc hezký podrobný návod jak na čtvercovou deku naleznete u Pilgrim. 

Výrobou jednotlivých čtverců jsem se prokousávala postupně u sledování seriálů v době, kdy holky spí. Hezky jsem si je na vršila jeden na druhý a radovala se, jak mi kopička utěšeně roste do výšky.

V posledním týdnu jsem už jen sestavovala vzor, začišťovala neposlušné ocásky a spojovala dohromady krátkým sloupkem. 

 

A uf! Hotovo :-).

 

Myslím, že si dám teď na nějaký čas s háčkováním pokoj :-)

Přeji krásnou neděli!

..... vrátím se zpět do dětství s novou Adélčinou hračkou

Papírové  panenky s hýbacíma rukama a nohama! Jako dítě jsem je milovala. Jen ty mé nebyly takové krásné, světové, jako tyhle nové Adélčiny :-)

Je to tak, Adélka má novou hračku. Skoro by se ale chtělo říci, že my dvě máme novou hračku. S touhle sadou šesti tanečnic z různých koutů světa se každá  maminka určitě ráda ve vzpomínkách přenese zpět v čase. 

Když jsem na Ljus.cz tuhle sadu objednávala, bylo mi jasné, že bude velkým hitem. Ale, že až takovým, to jsem nečekala. 

Sada je zabalená v praktické obálce z tvrdého kartonu, takže se dá pohodlně vzít leckde s sebou a panenky tam mají bezpečné útočiště. Už s námi tahle cestovaly několikrát na návštěvu k babičce a jednou dokonce i vlakem do Prahy!

.... vyrobím velikonoční svícínek

Velikonoční beránek nám už vpravdě funí za krk. Přichází tedy poslední šance vyrobit si nějakou tu malou svěží dekoraci. 

Pokud se dnes ještě chystáte obarvit pár vajíček, možná se vám bude hodit návod na skořápkový svícen.

Celý článek i s kompletním návodem najdete na Studentpointu:

..... vyrobíme ponožkové zajíčky

Dnešní post bude letem světem a spíš fotografický. Velikonoční přípravy jsou v plném proudu, takže času je málo :-). 

Počasí nás vyvádí aprílem, ale tak to má asi touto dobou být. Je prostě lepší zůstat doma a něco hezkého vyrobit. My jsme se vrhly na zaječí téma.

Jak na zajíce, jsem odkoukala u Pumpkin and a princess.

Neměly jsme doma úplně vše potřebné, takže velká část je improvizace, držely jsme se návodu spíš orientačně. 

Pro výrobu jsme použily staré punčochy po Adélce, plněné jsou čočkou. Hýbací oči jsem někam zahrabošila a nejsou k nalezení, takže hlodavci mají očka  papírová a čumáčky z korálků. 

Hodně pyšné jsme na bambulkové ocásky, ty si nejvíc oblíbila Adélka. Roste nám z ní bambulkový expert. 

Je to moje malá holka s velkýma nůžkama :-)

Vše zkompletováno pomocí nepostradatelné silikonové pistole, bez které jednoduše nedám ani ránu :-)

A závěrečné pózování s výtvorem.

Jak probíhají vaše přípravy? Finišujete? Nebo odpočíváte? :-)

Mějte krásný den!

.... ušiju jednoduché povlečení na polštářky

Šicí stroj jsem dostala vloni od Ježíška. Bylo to jedno z obrovských překvapení a opravdu veliká výzva.  Šití mi totiž nikdy nešlo. Na hodinách rodinné výchovy jsem doslova trpěla. Za celou dobu se učitelce nepodařilo natlouci do mně zhola nic, ani jak se štupují ponožky. Jednoho krásného dne (bylo mi asi devět let) jsem se v tvůrčím záchvatu pokusila ušít šatičky na bárbínku. Za nic na světě se mi ale nedařilo navléknout nit do jehly, tak jsem vzala rozum do hrsti a švy spojila kancelářskou sešívačkou. Vypadalo to skvěle! :-)

Od té doby jsem maličko pokročila, moje výtvory jsou už sešité pěkně nití, tak jak to má být. A tak vám ukážu své super rychlé a extra jednoduché polštářky. 

.... inspiruju se knížkou Dárky z přírody

Tuhle knížku mám doma téměř rok a teprve nyní se dostávám k tomu, abych o ní napsala pár slov. Je to velká škoda, protože je báječná a všichni, kdo máte rádi přírodní produkty a zároveň DIY si v ní přijdete na své. 

Stále jsem rozhodně nevyčerpala všechny možnosti, které nabízí. A proč? Inu s tím souvisí i důvod, proč mi tak trvalo, se vám o ní zmínit. Velká spousta věcí v knize je ryze sezónních, rostlin, které rostou, kvetou či plodí jen krátce a než jsem se rozhoupala například k jejich sběru bylo odkveteno a já to nezkusila. Zatracená práce. Teď na jaře, do toho ale plánuji jít s maximálním nasazením, protože jarní období je doslova zlatý důl na všemožné přírodní experimenty. Jako malá se těším na sedmikráskový olej, pampeliškové želé nebo smrkový sirup. Těšte se také, brzy o nich uslyšíte, jen co se zazelená.

.... ušiju čepičku ze svetru

O tom že blog Beautiful mess je mi věčnou inspirací, jsem se tu už rozplývala. V zimě jsem tam objevila skvělý návod na svetročepici a pořád jsem se chystala ušít si ji pro sebe. Ale já prostě nejsem čepicový typ, tak jsem vyrobila jednu pro Stelinku, sluší jí báječně a vypadá v ní, jako správná gangsta holčička :-)

Zdroj Beautiful mess

.... vyrobím pěnivky do koupele

Šumivé tablety do koupele nyní najdete napříč nejrůznějšími blogy. Není divu, je to věc úžasně vhodná na zimu, provoní zaslouženou koupel a taky potěší jako dárek. Pro výrobu rozpustných koupelových tablet jsem našla inspiraci v mé oblíbené knížce Dárky z přírody. Tentokrát jsem se ale návodu držela hodně volně a sloužil mi spíš jako taková osnova, však uvidíte sami. 

... připravím sůl do koupele s bylinkami

Určitě mi dáte za pravdu v tom, že nic se nevyrovná horké voňavé koupeli. Té chvilce klidu, kterou máte sami pro sebe. Báječnou lázeň s vonící přísadou si zasloužíte po těžkém dni v práci, nebo jako relax, když večer děti konečně usnou :-).

.... vyrobíme zábavný věnec na dveře

První adventní neděle je za námi a my jsme doslova o fous stihly připravit vánoční výzdobu. Kromě tradičních perníkových věnců na stůl, které určitě v blízkých dnech ještě uvidíte, jsme s Adélkou spáchaly veselý bonbónový věnec k pověšení na dveře.

 

.... vyrobím březový peeling

O mém nadšení z knížky Dárky z přírody jsem se zmiňovala v článku o kandovaných fialkách. Tehdy přede mnou žádná violka v okolí nebyla v bezpečí, protože co jsem kde fialového našla, to jsem kandovala :-)

Teď to vypadá, že podobný osud stihne i všechny břízy v dohledu, protože jsem v knížce narazila na návod na domácí březový peeling. Březové lístky totiž mají dezinfekční a prokrvující účinky a zároveň pomohou i v boji proti celulitidě. Zkusíte se mnou vyrobit peeling z tohoto krásného sympatického stromu?

... připravím jahodové růžičky k svátku matek

Zítřejší svátek matek je za dveřmi a pokud stále nevíte, čím tu Vaši maminku obdarujete, mrkněte na mou dnešní jahodou inspiraci. 

Kompletní návod včetně textu i veškerých fotek naleznete v mém článku na Studentpointu. 

Moje maminka už bohužel nežije, takže jsem kytičku věnovala Adélce a pochutnaly jsme si na ní společně. Je to taková skrz naskrz holčičí záležitost :-)

Přeji krásný víkend.

.... po dlouhé době se zase pustím do háčkování čepiček

Konečně začala trochu zima a s tím pro mě i prostor a hlavně důvod, zase si trošku zaháčkovat.

Přiznám narovinu, že nejsem žádná háčkovací přebornice. Zvládám v podstatě jen čepičky. To je stále do kruhu a tak mi to vyhovuje :-). Adélka a její kamarádky jsou mými stálými odběratelkami a tak mám docela pořád co dělat. 

Tohle jsou mé nejnovější výtvory za minulý týden.

Klasická černá čepička z dlouhých sloupků. Původně měla být celá flitrovatá. Ale ukázalo se, že ty flitříky škrábou na kůži a to nemůžu Adélce udělat. Tak jsem háčkovala flitrovou přízí jen vrchní část a pak už pokračovala obyčejnou černou. Spodní lem z polodlouhých sloupků  musel  být dle zadání růžový, aby to bylo dost "holčičí" a motýlek/mašlička tomu dodala jen poslední sladkou tečku. 

Hnědá zimní čepička s klapkami na uši a fialkovým lemováním je pro mou kamarádku k narozeninám. Dnes jí posílám balíčkem, tak doufám, že bude mít úspěch.

Opět háčkováno klasicky z dlouhých sloupků. Klapky na uši jsou z polodlouhých. 

Zdobeno mou oblíbenou jednoduchou růžičkou.

Musím říct, že i mě samotné se tahle čapka moc líbí. Uháčkovala bych podobnou i sobě, ale bohužel mi tento střih nesluší, ať dělám co dělám, vypadám v ní jako tankista :-)

Naštěstí mám ty Adélčiny plyšáky, aby stály modelem místo mě.

Nosíte v téhle zimě poctivě čepice, nebo chodíte tak jako já "nalehko"? 

.... navštívím výtvarně-sochařský workshop

Začátkem prosince jsem se společně s Kamčou zúčastnila třídenního výtvarně-sochařského workshopu. Konal se v  Organizaci pro pomoc uprchlíkům v rámci projektu „Člověk člověku“, který byl realizován za podpory Magistrátu hlavního města Prahy.

Zacházet s materiálem nás učil a prvními výtvarně-sochařskými krůčky provázel kolumbijský umělec Carlos Andrés Acevedo Correa. A že s námi musel mít leckdy těžkou práci :-)

Kurz se konal ve třech na sebe navazujících sobotách. V rámci kurzu jsme se měli naučit vyrobit "aztéckou masku".

Na první den kurzu jsem si ze samé roztržitosti zapomněla vzít foťák, takže z prvních dojmů bohužel nemám obrazovou dokumentaci. 

V ten první den jsme dostali každý tužku a A4, na kterou jsme měli předkreslit, jakou masku budeme tvořit. V téhle fázi mi to šlo nádherně, nakreslila jsem takovou krásnou úhlednou hlavu kočky s přesvědčením, že takhle bude moje maska vypadat.

Poté jsme si vzali každý notný kus hlíny, ze které jsme pak měli vytvarovat zvolenou podobiznu v plastické podobě. A zde se již ukázalo, jak se v průběhu práce  leccos může zvrtnout a pořád mi z toho ne a ne vyjít ta původní kočička. Takže jsem ji nakonec musela transformovat do lidské podoby :-). Práce s hlínou mě hrozně bavila,  byl to takový tvůrčí krásný očistný proces a samotná hlína byla moc příjemná do ruky.

Na hotový hliněný 3D "obličej" jsme vrstvili tekutou sádru. Sádry na to padlo docela obrovské kvantum. Po navrstvení sádrové hmoty bylo nutno počkat do příštího týdne na další sobotu. Z té už naštěstí fotografie mám :-)

Druhou sobotu tam na nás čekali naše sádrové hromádky pod kterými se ukrýval námi vytvořený hliněný obličej. Nyní bylo nutné ze sádry hlínu vydolovat a hotový otisk očistit.

Šlo o to, že ze sádrové skořápky poté vznikl jakýsi korpus - negativ se kterým jsme dále pracovali.  Po očištění sádrového odlitku jsme jej vymazali vazelínou a pomocí lepidla a natrhaných kousků mokrého papíru začali tvořit samotnou masku. 

Tohle byla pro mě ta nejtěžší část. Jedná se o takovou jakoby skládačku, kdy zejména u první vrstvy měly jednotlivé dílky papíru přiléhat těsně jeden k druhému, netvořit mezery, ale ani se moc nepřekrývat.

 

Podobných vrstev jsme dělali několik střídali přitom klasický hnědý papír, noviny, obalové kartony od vajíček a gázu. Vrstev muselo být skutečně více, tuším minimálně pět, tak aby maska byla dostatečně pevná a nelámala se. Herkules a miska s vodou nám hodně pomohli pracovat s neposlušnými novinami a vajíčkovými obaly.  

 Poslední sobotu nás čekal hodně těžký krok, a to vydolovat vyschlou papírovou masku ze sádrového korpusu. Pro několik z nás to byl opravdu heroický výkon a při tahání masky z odlitku se ozývaly jak všemožné citoslovce, hekání i peprné výrazy. Kdyby někdo za dveřmi poslouchal, jistě z těch zvukových projevů hádal ledasco jen ne výtvarný kurz :-)

Nebýt Carlosovy hrubé síly, asi by mnohé z nás masku ze sádrové skořápky nedostaly :-) I já jsem nakonec svou masku z korpusu vysvobodila. Společně s Kamčou jsme ji tahaly ven jako dědek řepu a tato řepná metoda nakonec zafungovala výborně, huráááá.

V poslední fázi už nás čekalo jen zarovnání okrajů, začištění masky a dekorování. Tahle část mě bavila nejvíc, skoro stejně jako původní práce s hlínou. Na masku jsme malovali akrylovými barvami. Carlos doporučoval i využít pro zdobení všemožné peří, korálky či kamínky. Většina z nás však byla hodně konzervativní a drželi jsme se spíš při zemi :-)

Po třech příjemně strávených sobotách s milými lidmi, trpělivým instruktorem, kávou a sušenkami, jsme si domů odnesli každý svou masku. Každá byla úplně jiná a každá jinak krásná. Ve všech byla otisknutá osobnost jejího tvůrce, kousek momentální nálady, rozpoložení a povahy. 

Byl to moc příjemný kurz a doufám, že brzy budu moci zase něco podobného vyzkoušet.