9. února 2017

...... opět do kina - La La Land

Minulý týden jsem se rozplývala nad tím, kterak jsem oprášila své kino hobby. A tak se v tomto duchu ponese i další článek. Navštívila jsem muzikál La La Land. Snímek, který boří kinosály  vysokou návštěvností a lomcuje letošními Oscary se svými čtrnácti nominacemi. 


Předesílám, že v plánu to nebylo. Muzikály nejsou tak docela můj žánr. Jsem scifi fanda a původním záměrem bylo navštívit film Pasažéři. Jenže náhoda a sněhová kalamita tomu chtěla, že jsem nejela autem do místního komorního biografu, nýbrž vlakem do Prahy a tak jsem skončila jednak v multiplexu a jednak na docela jinačím snímku. 

Určitě jste už o La La Land slyšeli, uniknout tomu nelze. Novodobý americký muzikál, který ale je natočen jako velká pocta právě těm starým hollywoodským muzikálovým filmům staré školy. K vzdávání holdu těm původním kultům využívá všech klasických atributů. Nádherné hudby s moc krásnou nosnou melodií,  či velkolepých tanečních čísel, jak v davových scénách tak i v soukromých tancích ústřední zamilované dvojice. Dokonce i font, kterým jsou psané titulky a název filmu odkazuje na retro dobu muzikálové slávy. 


Hlavními hrdiny jsou Mia (Emma Stone) a Sebastian (Ryan Gosling). Ona baristka v kavárně (tady bych pleskla tvůrce titulků  - "barista working in a coffee shop" - není barmanka! ale prostě a jednoduše barista, herdek :-) , toužící po herecké kariéře. On lehce zneuznaný hudebník s velkými jazzovými ideály.
Stále na sebe někde narážejí a přes počáteční ne-sympatie najdou cestu jeden k druhému. 


Postupně si společně plní své sny. Mia naplňuje své herecké ambice a Sebastian začíná opět veřejně hrát. Otázkou je, jestli je tyhle úspěchy nakonec stmelí či rozdělí.


A jak, že se mi to tedy nakonec líbilo? Inu, nakonec moc. Zejména tedy pro to piano. To zkrátka nezastřu. Jak někdo hraje krásně na tento nástroj a nechává pod svými prsty rozechvět černobílé klávesy, zaprodala bych mu duši, i kdyby měl dva hrby, souchotě, výron kotníku a dluhy u všech bankovních ústavů. Proč? Netuším. Mám to tak odmala, na klavír mě prostě utáhne každej. 
Líbily se mi vymazlené taneční scény, ve kterých je ten starohollywoodský rukopis nádherně znát. 
Hodně oceňuju precizní práci se světlem. Svícení na hlavní hrdiny, jejich vyzdvihování  kuželem světla, který je určen jen a jen jim a vše ostatní upozadí, to je mocný filmařský trik. 
A kostýmy. Ach bože, kdo z nás by si nepřál mít takový šatník?! 

Tak tedy podtrženo sečteno, jestli máte aspoň trochu rádi krásnou hudbu, poctivá taneční čísla a romantické příběhy..... La La Land vás určitě nadchne.

Název: La La Land
Žánr: Muziál
Země: USA
Stopáž: 127 minut
Moje hodnocení: 4 hvězdy

Viděli jste La La Land? Nebo se na něj teprve chystáte? Či vás tento filmový

žánr docela míjí?





4. února 2017

..... zase chodím do kina - Rozpolcený

Po ostudně dlouhatánské době přicházím s novým článkem. Tentokrát z filmového soudku. Rozhodla jsem se, že ze sebe ometu kulturní pavučiny, skrze které mi již sotva bylo vidět temeno hlavy a začnu si opět dopřávat nějakou tu duchovní potravu. 
Kino potravu, přesněji řečeno. Ani popcorn k tomu nepotřebuji. 

Zdroj www.imdb.com

Za posledních 14 dnů jsem navštívila dva skvělé filmy. Prvním byl mysteriozní  thriller Rozpolcený. Film, na který jsem se měsíce intenzivně těšila a proto jsem na něj vyrazila hned dva dny po české premiéře. A udělala jsem moc dobře. Režisér a scénárista M. Night Shyamalan, proslulý svými skvělými pointami, nám v tomto snímku servíruje fantastickou zápletku o muži trpícím mnohočetnou poruchou osobnosti. A ne jen tak ledajakou. V jeho těle se o své místo přetahuje 23 různých charakterů a zvolna se rýsuje 24. Tento mladý muž jednoho dne unese tři pubertální dívky, zamkne je ve svém bunkru a my můžeme pouze odhadovat, jaké má s nimi plány.

 A proč jsem se tak těšila? Odpovědět mohu zkrátka jménem - James McAvoy! Herec původem ze Skotska, který si moje srdce získal už jako pan Tumnus v prvním díle Narnie. James v Rozpolceném předvedl svůj životní - nadživotní výkon a on je tím, o čem se v souvislosti s filmem nejvíce mluví. A že je proč!

Zdroj www.csfd.cz

Z jeho 23 osobností jich sice ve filmu uvidíme jen pár, tuším osm, ale naprosto precizně, totálně, fenomenálně a já prostě nemám slov. Jamesovo střídání intonací, výrazů, intenzity, polohy hlasu, držení těla a do prčic i přízvuků a řečových vad.... to je prostě skvost.Přechází z postavy kontrolou posedlého pedanta, přes devítiletého chlapce, distingovanou dámu až k například bohémskému módnímu návrháři. Střídání rolí probíhá jakoby lusknutím prstu. Mávnutím kouzelného proutku s naprostou samozřejmostí a to vše tak, že to vůbec nepůsobí jako laciná parodie nebo nechtěná karikatura. 

www.csfd.cz

Každá postava je zcela jednoznačná a zahraná tak precizně, že si divák stále udržuje přehled o tom, s kým zrovna má tu čest. 

www.csfd.cz
Ke konci film nabere lehce hororový směr a velké tempo. Tak už to přece bývá.

Jestli máte možnost, určitě na Rozpolceného zajděte, už jen pro ten herecký výkon to stojí za to. A pro originální znění s titulky. Nic proti dabingu v zásadě nemám, ale u filmů tohoto typu by to byl hřích. I sebelepší dabing překrývá původní hercovu práci a to by v tomto případě byla velká škoda. 

Název: Rozpolcený / Split
Žánr: Thriller - horor
Země: USA
Stopáž: 116 minut
Moje hodnocení: 4 a půl hvězdy 

Můj pohled na spousty dalších filmů najdete na CSFD. Ráda se tam s vámi setkám :-)

V nejbližších dnech se můžete těšit na můj názor na ve všech pádech skloňovaný americký muzikál La La Land.

Máte rádi tento žánr? Jste fanoušky Shyamalanových filmů? Co třeba věhlasný Šestý smysl?