31. ledna 2014

... upeču báječné sušenky s brusinkami a mandlemi

Domácí sušenky jsem vždycky toužila zkusit. Z nějakého důvodu jsem ale měla před nimi respekt a pořád mě tížily obavy, že je to gastronomická vyšší dívčí. A tak jsem sušenkovou premiéru odkládala a odkládala... Dostala jsem se k nim až tento týden A víte co? Vůbec to není těžké, naopak, příprava sušenek je celkem hračka, hotová raz dva. Navíc jsou úžasně variabilní, můžete si je udělat s jakoukoli příchutí podle svých preferencí a jsou táááááááák dobré. 



Recept jsem odkoukala v Apetitu a jen trošinku jsem si ho upravila. 

110 gramů změklého másla 
145 gramů cukru (použila jsem bílý cukr krystal)
lžička opravdového vanilkového cukru
1 lžička zlatého sirupu Marks a Spencer
1 celé vejce 
200 gramů hladké mouky 
1/2 lžičky prášku do pečiva

Volitelné přísady 
Pro ochucení těsta se výtečně hodí oříšky, sušené ovoce, rozinky, kousky čokolády, zázvor, kokosové lupínky, ovesné vločky, banány, cokoli Vás napadne. Pouze bych možná zbytečně nekombinovala více věcí, dvě přísady se mi zdají tak akorát, aby chutě vynikly.

Já jsem tentokrát použila mandlové plátky a sušené brusinky

Takže k postupu:  

Máslo utřeme s cukrem a vanilkovým cukrem. Přidáme Zlatý sirup, vajíčko a  postupně zapracujeme hladkou mouku s práškem do pečiva a zvolené přísady. S těstem se krásně pracuje, nelepí a díky vanilkovému cukru tak krásně voní ... :-). 
Těsto vytvarujeme rukama do válečku, zabalíme do fólie nebo pečicího papíru a dáme asi na hodinku ztuhnout do mrazáku. 

Váleček připraveného těsta koneckonců vydrží v mrazáku i tři měsíce, takže jej můžete mít hezky připravené a pro náhlou návštěvu klidně během dvaceti minut vyčarujete úžasné čerstvé domácí sušenky. 

Po vyndání z chladu a rozbalení krájíme ostrým nožem hmotu na plátky asi 1-1,5 cm široké. 


Taková zábavná práce to je. Úhledná šiška, vypadá trochu jako bramborový knedlík, že?

Naskládáme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme na 170C cca 15-20 minut.
Dávejte větší rozestup mezi naskládanými kolečky než já :-) Měla jsem je zbytečně zhuštěné a ukázalo se, že docela nabydou.


A je to, hotovo. Pokud chcete, můžete cik cak sušenky polít rozpuštěnou čokoládou.




Klidně můžete pár kousků zabalit, nasáčkovat a použít je jako milou drobnou pozornost, která potěší každého mlsala :-)


28. ledna 2014

.... připravím mrkvové chipsy

 Zelenina a ovoce v našem jídelníčku chybí, to je bez debat. Jak je tam dostat, když chroupání syrového lupení nás zas tolik nebaví? Teď v zimě je dle odborníků lepší konzumovat zeleninu tepelně upravenou, kvašenou nebo sušenou. Organismus ji snáze zpracuje a narozdíl od syrové zeleniny neochlazuje tělo zevnitř. 

Máte rádi klasické bramborové chipsy? Kdo ne, že? :-) Zkuste se mnou zdravější variantu v podobě chipsů mrkvových.



Mrkev je prostě báječná a že jsem na ni zatížená, to už víte. Navíc je velmi levná, mají ji všude a k dostání je celoročně. Je skvělým zdrojem vlákniny a betakarotenu. Navíc má krásnou barvu a to se zkrátka cení. 

Jak tedy na ty chipsy? 

Mrkev stačí oloupat a škrabkou na zeleninu z ní odkrajovat tenké plátky. 


Když vás škrábání přestane bavit, ochuťte mrkev tím co máte rádi. Určitě olivovým olejem, solí, trochou pepře. Dala by se použít i špetka tymiánu nebo drceného kmínu. 



No, že je krásná? :-)

Ochucenou mrkev přeskládejte buď do sušičky nebo klidně na plech vyložený pečícím papírem a pečte na 180 C řekněme 8-10 minut a rozhodně hlídejte.

Zkusila jsem obě varianty a pečené se mi zdají  lepší. Jen tam bych asi doporučila místo škrabky krájet nožem na malinko silnější plátky, přece jen ta škrabka dělá proužky hodně tenoučké a to se uplatní spíš u toho sušení.


Určitě se brzy chystám i na další druhy zeleniny, třeba na celer nebo červenou řepu. 


Máte zkušenosti se zeleninovými chipsy? A z jaké zeleniny?



20. ledna 2014

..... umixuju domácí arašídové máslo

Když jsem poprvé, ochutnala arašídové máslo, bylo to pro mě obrovské zklamání. Co na tom ti amíci mají? Rozmixované arašídy, to je toho. Vůbec mi nešlo do hlavy, proč je to v Americe takový megahit a snídaňová stálice, když co do chuti... no nic moc. 

Mám dojem, že svou první sklenici burákového másla jsem ani nesnědla. Ležela mi v lednici načatá asi půl roku a pak šla šupem do koše.... Znovu jsem po něm ale zatoužila, a to vím přesně v roce 1999, po shlédnutí filmu Seznamte se, Joe Black :-). 


Arašídové máslo byla první věc, kterou Brad Pitt, neboli Joe Black, zkrátka prostě Smrt, ochutnal na Zemi ve své lidské podobě. Dostal ho na lžičku od kuchaře v domě Parrishových ihned si tuhle burákovou pomazánku oblíbil. Brad byl tak roztomilej, nejen u toho másla, ale obecně v celém filmu. Je prostě k sežrání :-) 

Takže Brad může za to, že jsem si tehdy koupila svou druhou sklenici másla a návazně tedy může i za to, že jej nyní zkouším vyrábět doma . Kdo neznáte Joa Blacka určitě si jej pusťte, nebo se mrkněte aspoň na malou arašídovou ochutnávku.


Výroba másla je až legračně jednoduchá a zabere sotva pět minut.

Potřebujeme:
nesolené  loupané  arašídy 200g (které jsou z nepochopitelného důvodu dražší než solené, to by jeden nevěřil)
lžíci oleje - nejlépe arašídového, ale slunečnicový taky poslouží
trochu medu
trošku soli
a mixér

Arašídy jsem maličko nasucho opražila v pánvi.


Pak už pracuje vlastně jen mixér. Stačí tam přesypat opražené buráky a rozmixovat. Poté co se z nich stane moučka, přidáme lžíci oleje,  podle chuti sůl a med... A znovu mixujeme až do dosažení požadované pomazánkové konzistence




 Hotovo. Přesuneme do zavírací skleničky a můžeme si užívat vlastního domácího arašídového másla.

Dokonce i našemu Sheldonovi se máslo moc líbí :-). Velmi rád by do něj strkal fousky.


 A co vlastně s ním? Burákové máslo má díky své poměrně neutrální chuti využití jak ve slané tak ve sladké kuchyni. 

Velmi oblíbené je  jako pomazánka na toasty .. a to spojení s banány je jednoduše geniální. 


Dá se použít na všemožné pečení, od Chessecake po ozvláštnění drobenky na koláč. Naslano si z něj můžete udělat indonéskou omáčku Satay. 

Určitě s ním brzy něco vymyslím a na blogu se zase objeví... než ho sním :-)



16. ledna 2014

.... uvařím hřejivou francouzskou cibulačku



Nic nezahřeje v chladných dnech tak dobře jako polévka. Podíváme se dnes spolu na gurmánský skvost v polévkovém světě. Francouzská cibulačka. Úplný zázrak Tak jednoduchá, tak málo surovin a velmi levná a přitom výtečná. 

K přípravě této lahodné polévky potřebujeme: 

cca 0,5 kg cibule
velkou lžíci másla
trošku hladké mouky
bobkový list
tymián
hlt bílého vína
vývar (drůbeží, zeleninový nejlépe domácí)

francouzskou bagetu a sýr na posypání


Ve větším hrnci rozpustím máslo a přidám na kolečka či půlkolečka nakrájenou cibuli. Snížím plamen na minimum a restuji ....a restuji, ....a restuji. Správně, tedy dostatečně orestovaná cibule je naprostý základ úspěchu a v zásadě, čím déle to vydržíte, tím lépe. Obecně se doporučuje restovat kolem hodinky. Občas stačí kontrolovat a promíchnout. Někdo přidává lžičku cukru pro ještě výraznější zkaramelizování, ale není to vůbec nutné. Cibule karamelizuje i sama od sebe jako po másle. Ani lehké přichycení kousků v průběhu restování není na závadu, bílé víno nakonec to snadno spláchne, tedy správně řečeno deglazuje. 

Tedy když máme dorestováno, přelijeme cibuli troškou vína a necháme odpařit. Poté zaprášíme lžící mouky, vmícháme, necháme opět trošičku opéct, zalijeme připraveným horkým vývarem, přidáme bobkový list a snítku tymiánu.  


Necháme provařit a mezitím se vrhneme na přípravu bagetek. Krájíme našikmo a necháme v troubě pod grilem opéct na pečícím papíře, lze orestovat i na pánvičce s trochou olivového oleje. 

Hotovou polévku servírujeme do misek, navrch položíme bagetku a zasypeme oblíbeným sýrem. Doporučuje se francouzský sýr Gruyere, výborný je Chedar, ale koneckonců i s Ementálem si docela pochutnáte. Sýru dejte určitě víc než je ho na mé fotografii :-). Měla jsem už doma jen takový poslední zbyteček, protože jsem tak dlouho chodila jej průběžně do lednice ujídat, až mi nakonec na cibulačku skoro nezbylo :-)

Nejepší je dát ještě celou polévku zapéci i s bagetkami do trouby. Ale není to nezbytné, kdo má hlad, může se do ní pustit rovnou. 

Jaká je vaše oblíbená polévka? 




14. ledna 2014

.... navštívím výtvarně-sochařský workshop

Začátkem prosince jsem se společně s Kamčou zúčastnila třídenního výtvarně-sochařského workshopu. Konal se v  Organizaci pro pomoc uprchlíkům v rámci projektu „Člověk člověku“, který byl realizován za podpory Magistrátu hlavního města Prahy.


Zacházet s materiálem nás učil a prvními výtvarně-sochařskými krůčky provázel kolumbijský umělec Carlos Andrés Acevedo Correa. A že s námi musel mít leckdy těžkou práci :-)
Kurz se konal ve třech na sebe navazujících sobotách. V rámci kurzu jsme se měli naučit vyrobit "aztéckou masku".



Na první den kurzu jsem si ze samé roztržitosti zapomněla vzít foťák, takže z prvních dojmů bohužel nemám obrazovou dokumentaci. 

V ten první den jsme dostali každý tužku a A4, na kterou jsme měli předkreslit, jakou masku budeme tvořit. V téhle fázi mi to šlo nádherně, nakreslila jsem takovou krásnou úhlednou hlavu kočky s přesvědčením, že takhle bude moje maska vypadat.

Poté jsme si vzali každý notný kus hlíny, ze které jsme pak měli vytvarovat zvolenou podobiznu v plastické podobě. A zde se již ukázalo, jak se v průběhu práce  leccos může zvrtnout a pořád mi z toho ne a ne vyjít ta původní kočička. Takže jsem ji nakonec musela transformovat do lidské podoby :-). Práce s hlínou mě hrozně bavila,  byl to takový tvůrčí krásný očistný proces a samotná hlína byla moc příjemná do ruky.

Na hotový hliněný 3D "obličej" jsme vrstvili tekutou sádru. Sádry na to padlo docela obrovské kvantum. Po navrstvení sádrové hmoty bylo nutno počkat do příštího týdne na další sobotu. Z té už naštěstí fotografie mám :-)

Druhou sobotu tam na nás čekali naše sádrové hromádky pod kterými se ukrýval námi vytvořený hliněný obličej. Nyní bylo nutné ze sádry hlínu vydolovat a hotový otisk očistit.
Šlo o to, že ze sádrové skořápky poté vznikl jakýsi korpus - negativ se kterým jsme dále pracovali.  Po očištění sádrového odlitku jsme jej vymazali vazelínou a pomocí lepidla a natrhaných kousků mokrého papíru začali tvořit samotnou masku. 

Tohle byla pro mě ta nejtěžší část. Jedná se o takovou jakoby skládačku, kdy zejména u první vrstvy měly jednotlivé dílky papíru přiléhat těsně jeden k druhému, netvořit mezery, ale ani se moc nepřekrývat.






Podobných vrstev jsme dělali několik střídali přitom klasický hnědý papír, noviny, obalové kartony od vajíček a gázu. Vrstev muselo být skutečně více, tuším minimálně pět, tak aby maska byla dostatečně pevná a nelámala se. Herkules a miska s vodou nám hodně pomohli pracovat s neposlušnými novinami a vajíčkovými obaly.  





 Poslední sobotu nás čekal hodně těžký krok, a to vydolovat vyschlou papírovou masku ze sádrového korpusu. Pro několik z nás to byl opravdu heroický výkon a při tahání masky z odlitku se ozývaly jak všemožné citoslovce, hekání i peprné výrazy. Kdyby někdo za dveřmi poslouchal, jistě z těch zvukových projevů hádal ledasco jen ne výtvarný kurz :-)




Nebýt Carlosovy hrubé síly, asi by mnohé z nás masku ze sádrové skořápky nedostaly :-) I já jsem nakonec svou masku z korpusu vysvobodila. Společně s Kamčou jsme ji tahaly ven jako dědek řepu a tato řepná metoda nakonec zafungovala výborně, huráááá.



V poslední fázi už nás čekalo jen zarovnání okrajů, začištění masky a dekorování. Tahle část mě bavila nejvíc, skoro stejně jako původní práce s hlínou. Na masku jsme malovali akrylovými barvami. Carlos doporučoval i využít pro zdobení všemožné peří, korálky či kamínky. Většina z nás však byla hodně konzervativní a drželi jsme se spíš při zemi :-)










Po třech příjemně strávených sobotách s milými lidmi, trpělivým instruktorem, kávou a sušenkami, jsme si domů odnesli každý svou masku. Každá byla úplně jiná a každá jinak krásná. Ve všech byla otisknutá osobnost jejího tvůrce, kousek momentální nálady, rozpoložení a povahy. 








Byl to moc příjemný kurz a doufám, že brzy budu moci zase něco podobného vyzkoušet.


13. ledna 2014

... vytvořím roztomilý stojánek na dětské sponky

Snad všichni rodiče malých holčiček tuhle situaci znají. Ráno ve spěchu není na nic čas. Nasnídat, zoubky, obléknout, učesat...."Mamíííí, kde mám tu čejvenou sponečku?" 
"Asi v koupelně, broučku."
"To není ona, já mysjím tu kajkujčí!" 
Čas běží, nervy tečou a vy hledáte zatracenou karkulkovskou sponečku a všichni křičí. Zaručeně však sponečku najdete, jakmile na ji šlápnete bosou nohou. Bolí to jako čert, skoro víc než šlápnutí na kostku Lega a to je co říct! 
Rozhodla jsem se zabojovat s hektickými rány a vyrobit Adélce stojánek na sponky. 



Vybrali jsme pro ten účel v Ikei srdíčkový rámeček, který Adélce přišel prostě neodolatelný. A samotná výroba pak trvala sotva 15 minut. 


Z  látky jsem vystřihla o něco větší kus, než je vnitřek srdíčka a přilepila k srdcovému kartonu.

S tavnou pistolí to šlo ráz na ráz.



Naaranžovat stužky ....


A zase zezadu podlepit. 


Pak už stačí jen přilepit zadní stranu, aby to bylo hezky úhledné i zezadu a nainstalovat zpět do rámečku. 


Hotovo!


Adélka už si svůj toaletní koutek krásně zabydluje :-)


10. ledna 2014

.... upeču novou várku makronek

Zůstalo mi po Vánocích v mrazáku poměrně hodně bílků. A takový bílek, to je panečku věc. Hodí se skvěle na pusinky, kokosky, bílkovou perníčkovou polevu a hlavně na makronky. Kdo by je neznal. Makronky jsou pojem, který hýbe gastrosvětem, jejich příprava je stejně tak snadná, jako zrádná a umějí pěkně potrápit i zkušené cukráře. 


Recept na tyhle proradné potvůrky  jsem sdílela už před nějakým časem. ! Občas se povedou, občas ne. Tentokrát se podařily báječně!

Protože jsem neměla zrovna náladu na nějakou výraznou barvu, nechala jsem je protentokrát čisté bílé, nebo spíš jakoby smetanové barvy.


A protože se dá s náplněmi všemožně experimentovat, zkusila jsem část naplnit Lemon curd a část jahodovou marmeládou

Oboje chutnají fantasticky a zejména ty marmeládové oslavily u mojí nejvěrnější zákaznice a dvorní degustátorky ohromný success :-)



Jste také fanoušky bílkového cukroví, nebo máte jiný osvědčený nápad jak využít zbylé bílky?


9. ledna 2014

.... zahřívám se zázvorovým čajem s pomerančem a mátou

Zázvor je  poměrně kontroverzní rostlina. Stejně jako například olivy, plísňový sýr, Zumbu nebo Lady Gaga jej jedni zbožňují a druzí nemohou ani cítit. Patřím ke ctitelkám tohoto báječného kořene a sahám po něm vždy když na mě "něco leze"

 

Před přípravou samotného čaje si dáme ještě kapku zázvorové teorie

Zázvor, neboli oddenek zázvoru pravého je velmi univerzální rostlina. Působí jako antioxidant, afrodisiakum, pomáhá při žaludečních nevolnostech a rýmě či nachlazení. Zároveň se s ním výtečně vaří, hodí se do pikantních sladkostí nebo pod maso. Někteří kuchaři kousek zázvoru dávají i poctivých zimních masových vývarů. Jsou pak ještě více hřející. Dělá se zázvorová limonáda, zázvorové pivo a dokonce i sušenky

Dejte si dnes se mnou šálek pravého čerstvého čaje z kořene zázvoru.....

Příprava je jednoduchá jako facka. Za běžných okolností mi stačí pouze kousek kořene a trocha citronu. Dnes jsem se rozhodla trochu se rozmazlit a tak jsem použila navíc ještě pomeranč, mátu a med. 


Postačí dát vařit vodu do konvice a než se uvaří, stihnete oloupat a nakrájet cca 5cm kousek zázvoru na tenké plátky, rozkrojit pomeranč a citron a od každého půlku vyždímat do džbánku. Můžete přidat i kousky celé citrusové dužiny a vše společně s plátky zázvoru vše zalijte horkou vodou a oslaďte dle chuti medem. Přidat snítku máty a hotovo. Můžete popíjet a usrkávat co hrdlo ráčí. Osobně doporučuji čeká-li vás dlouhé odpoledne venku v dnešním nečase, vybavit se termoskou s tímto hřejivým zázrakem. 
S teplým čajem po ruce vás ani psí počasí nerozhodí.


Dobrou chuť! 


Jak jste na tom se zázvorem. Milujete se nebo nesnášíte? :-)