16. října 2016

....lakuju si nehty neobvyklým lakem Paws by Eddie

Kdo mne sledujete na Instagramu, víte, že do laků na nehty jsem doslova blázen. Není na světě mnoho barev a odstínů, které bych neměla doma ve své lakovací skrýši. Tento je však naprosto odlišný od všech, jaké jsem dosud na rukou měla.

Je to temná podzimní náladovka od nepříliš známé značky Paws by Eddie, kterou mám v odstínu Vanessa.

Už jen lahvička je dočista jiná než běžné laky z drogérie, krásnější! S vtipně řešeným přívěskem v podobě roztomilé kočičky. Rozkošným detailem je srdíčko, které má vždy barvu v daném odstínu laku.




Lak, který jsem si vybrala je v černé barvě s nádhernými modrými třpytkami. 
Dobře se nanáší, jen je potřeba řádně protřepat, aby se třpytky smísily s lakem a rovnoměrně se rozptýlily. Trochu nevýhodu spatřuju v tom, že laku chybí jakási samovyrovnávací schopnost, jak ji známe od běžných drogerkových laků. Má tedy tendence lehce proužkovat, to se ale snadno srovná druhou vrstvou.

Trošinku déle schne, ale zato na nehtech vydrží skutečně dlouho bez hnutí.





Na mých nehtech vidíte lak spíše matný, ale pokud se přes něj dá topcoat, bude podle výrobce výsledkem lesklý třpyt. 

Další nádherné odstíny ručně vyráběných a skutečeně originálních laků Paws by Eddie  i dalších neobvyklých, málo známých značek naleznete na eshopu www.lakilaki.cz, kterému tímto také děkuji za poskytnutí laku k vyzkoušení. 

Mějte krásnou neděli.



27. května 2016

.... osvěžím svůj vysavač

Víte, že pro ženy prý je "svěžest" kouzelným slůvkem? No ano, tak si to pamatuji z hodin marketingu. Jakmile my ženy zaslechneme souvislost mezi nějakým produktem a svěžestí, už si jej běžíme koupit. Všechny chceme mít svěží dech, parfém, podpaží, pleť, vzhled,  potrpíme si na svěží toaletu i vůni do auta a svěží vítr ve vlasech....


I já mám ráda, když jsou věci svěží. Když voní. Pořád všechno očichávám, potraviny jestli jsou v pořádku, děti zda nepotřebují přebalit a o tom jestli se ta či ona věc dá prát, rozhoduju taky nosem. Nevoní? Šup do pračky. Jsem asi prostě taková čichavá nátura a mám děsně citlivej a rozmazlenej nos. Inu, je to i trochu prokletí, protože občas věci tak úplně nevoní, však to znáte.

Abych své posedlosti vůněmi učinila zadost, ovoňuji i vysavač. A jak? Způsobů je několik, v zásadě však jde o to, dostat aroma do sáčku v útrobách přístroje. Při luxování se sáček mírně zahřívá, aplikovanou vůni uvolní a krásně provoní čerstvě vyluxovaný byt. 

Tedy svůj sáčkový vysavač můžete snadno navonět například oblíbeným éterickým olejem. Zkuste třeba citron, mátu, teatree nebo borovici

Pár kapiček vonného oleje jednoduše aplikujte přímo na sáček nebo do něj, pokud už je částečně zaplněný. 



Určitě vyzkoušejte levanduli, ta jak víme, totiž dělá zázraky s psychikou, uvolňuje a zklidňuje. Takže pokud míváte,  jako já, luxovací záchvaty v podvečer, je to pro vás to pravé ořechové. 

Stačí jen trochu levandule (asi tak polévkovou lžíci) podrtit v hmoždíři nebo intenzivně promnout mezi prsty a vzniklý prášek vyluxovat. 


Jestliže doma nemáte ani levanduli ani olejíček, můžete zkusit skořici. Na tu jsem přišla úplně náhodně, když Stelinka úřadovala v šuplíku s kořením a celý sáček mleté  skořice vysypala na zem. Tím, že je velmi jemně mletá, jde velice těžko zametat, takže jsem jí vyluxovala a tadáááá, vysavač několik týdnů voněl skoro jako štrúdl. 



Můžete to zkusit i s obyčejným vanilínovým cukrem, on se koneckonců k ničemu jinému stejně nehodí. Na pečení si udělejte pořádný, pravý vanilkový cukr

Mějte překrásný voňavý víkend!




16. května 2016

.... nachystám chlapskou snídani do skla

Servírování do sklenic je populární, působivé, efektní a praktické. Naskládáte, zavíčkujete a můžete vyrazit. Obvykle tak děláme jogurt a müsli, oříšky, vločky nebo chia semínka. Tam si ale naši muži moc nepošmáknou, že? 

V posledním čísle Gurmetu jsem zajásala nad báječnou inspirací na servírování pokrmů do skla. Narazila jsem tam právě na tuhle pánskou dobrotu. Anglická snídaně ve skle! No neberte to. Pár snadných ingrediencí, jen se navrství a může se jít. Třeba fandit hokeji!


Budeme potřebovat: 

bílé fazole v rajčatové omáčce (koupíme hotové v plechovce)
anglickou slaninu
žampiony
sýr cheddar
vajíčko
sůl a pepř k dochucení

Celá příprava je maximálně na deset minut. Začínáme vařením vajíčka, které by mělo být nahniličko. Tedy vaříme asi 4 minuty od doby varu, tak aby si žloutek zachoval vláčnost. 

Na pánvičce nasucho orestujeme plátky slaniny.

Mezitím na dno sklenice navrstvíme fazole i s omáčkou.  

Sundáme slaninu z pánve, položíme na vrstvu fazolí a na stejné pánvičce po slanině orestujeme očištěné žampiony pokrájené na plátky. 

Uvařené vajíčko vyndáme lžící z hrnce, lehounce naťukneme a vložíme na půlminutky do ledové vody. Vyjmeme, oloupeme a rozkrojíme napůl. 

Restované žampiony naskládáme na slaninu. Sýr nastrouháme a bohatě nasypeme do sklenice. Navrch položíme překrojená vajíčka. Osolíme, opepříme a doplníme opečeným chlebem, můžeme jej jako topinku lehounce potřít česnekem. 



A máme hotovo. Teď už jen noviny s nalistovanou sportovní rubrikou a váš milovaný může snídat.  




4. května 2016

.... upeču čokoládový fondant

Zase se nám venku udělalo nějak nepříjemno, mokro a chladno. Nevadí, to je totiž přesně ten pravý čas na hřejivý dezert!



Čokoládový fondán nadchne všechny fanoušky čokolády, tak neváhejte a dejte se do něj, není totiž vůbec složitý. 


Budeme potřebovat:
90g dobré čokolády
90g másla
90g cukru
3 vejce
50g hladké mouky


Na sporák připravíme kastrol na vodní lázeň. Do kastrolu trochu vody a nad hladinu umístíme žáruvzdornou mísu nebo kastrol o menším průměru, než je ten s vodou. 
Pozor, nádoba, ve které budeme rozpouštět se nesmí dotýkat hladiny. Do ní nalámeme všechnu čokoládu a přidáme máslo. Necháme zvolna rozpustit.

Rozehřejeme troubu na 180 C.

Mezitím do další mísy rozklepneme všechna vajíčka a na nižší otáčky šleháme do pěny, pak postupně pozvolna přisypáváme cukr. 

Do vzniklé pěny tenoučkým pramínkem za stálého míchání vlíváme směs rozpuštěné čokolády a másla. Je o to, nenalít horkou čokoládu s máslem do vajíček příliš rychle, aby se nesrazily. Když je do vajec s cukrem nalitá zhruba polovina čokoládové hmoty, už můžeme zbytek vlít rychleji , v téhle fázi se již teploty obou tekutin  srovnaly a tedy se nemusíme obávat že se srazí. Na závěr vmícháme mouku, vše promícháme a můžeme plnit do formiček. 

Ideální je použít malé žáruvzdorné mističky, tak jako třeba na Crème brûlée.

Ale poslouží vám i silikonové formičky na muffinky. Doporučuju formičky ať už jsou jakékoli, pečlivě vymazat kouskem másla a vysypat kakaem, aby šel fondant po upečení hladce ven.  

Pečeme 8-10 minut. Přiznávám, že pečení je jediná zrádná věc, tohoto receptu. Chceme totiž střed zachovat tekutý. Takže zde platí, že méně je více. Lepší možná je upéci nejprve jeden testovací kousek, vyklopit, vyzkoušet jak je na tom, pak teprve vložit ostatní a buď čas ubrat nebo přidat. Spíše ale budete ubírat :-). Fondant se velmi snadno přepeče. Ale nevěšte hlavu, když se vám napoprvé nepovede dokonale tekuté čokoládové srdce uvnitř. Tenhle dezert je totiž velmi chutný i propečený a pak ho třeba můžete vydávat za muffiny :-)

Upečenou, reps. poloupečenou bábovičku vyklopíme na talíř a podáváme se zakysanou smetanou nebo omáčkou z malin či jahod tzv. coulis

Coulis připravíte velmi snadno, bobulové ovoce zahřejeme v rendlíku společně s cukrem podle chuti a troškou vody. Provaříme  asi deset minut a vzniklou omáčku přecedíme přes sítko, abychom se zbavili minipeciček.

Klidně ale můžeme podávat bobulky přiznané, nepasírovat a ponechat je vcelku. 
Všechny varianty budou skvělé. 

Dobrou chuť!



26. dubna 2016

...peču kváskový chleba bez hnětení

Kváskový chleba je naprostý fenomén. Jen za pomoci kvásku totiž lze docílit té pravé lahodné lehce nakyslé chlebové chuti a vůně, tak jak si ji pamatujeme z dětství. 


S kváskem se kamarádím už několik let. Je tedy pravda, že mnohdy naše přátelství skončilo nezdarem a občas i tragickým úmrtím kvásku. Naštěstí, počet chovatelů kvásku v mém okolí utěšeně roste a tak se pokaždé najde dobrá duše, která mi poskytne nový chovný kousek. Tentokrát se musím pochválit, ten aktuální drží a co víc, vesele vzkvétá už třetí měsíc. Zdá se, že už jsem si zaběhla starací a krmící rutinu a tentokrát jsem rozhodnutá, nenechat jej zahynout :-)

No a jak na ten nejlepší kváskový chléb, zvláště, když nemáte zkušenosti, trpělivost zkoušet pořád nový a nový pokus-omyl nebo pořádně silné paže a pořádné prohnětení těsta? Obraťte se na odborníka, na stránkách pana Cuketky najdete totiž báječný, polopatický a nádherně návodný postup, jak na to. 

Co potřebujete? 

Inu žitný kvásek, zkuste se poptat po okolí, určitě ho někdo doma má, malé žitné tamagoči jistě vegetuje v lednici některého z vašich přátel :-)
Nebo můžete využít kváskovou mapu, báječná to věc, získáte kvásek, radu jak na něj a možná i pokecáte. 

Dál k prvnímu chlebu potřebujete pouze žitnou mouku, pšeničnou chlebovou nebo hladkou mouku, sůl, vodu a kmín. Pár jednoduchých ingrediencí, že? Však o tom také chléb je. Není potřeba se toho bát!


Postup nebudu rozepisovat, lépe, nežli pan Cuketka bych to stejně nesepsala. Mrkněte tedy na jeho web a dejte se do toho. 

Už zítra se vaším domem bude linout báječná a nezaměnitelná chlebová vůně.


6. dubna 2016

... shrnu měsíc březen + vyhlášení Giveaway

Jsem tu se shrnutím uplynulého měsíce. Březen se mi zdál stráááášně dlouhý. Asi nejspíš proto, že holky byly pořád nemocné, buď jedna nebo druhá. I výlet do Motola jsme absolvovaly a vůbec to bylo celé nějaké náročné. 

Je to vidět i podle článků, kterých jsem vskutku moc minulý měsíc nevydala. Inu, snad bude duben lepší. A co, že jsem tedy dělala kromě podávání léků na snížení teploty, výměny studených obkladů za ještě studenější a návštěv lékaře? 
Ale jo, něco jsem stihla, pohleďte :-)

Zkoušela jsem domácí výrobu rostlinných mlék, louhovala, předmáčela, mixovala, cedila a  zaneřádila tím celou kuchyň. Byla to zábava, ale děti to moc nepily, manžel nechce s rostlinnými mléky mít pranic co do činění a tak ta konzumace nějak zůstala  na mě :-)

ovesné mléko

kokosové mléko

Tedy čestnou výjimku uděluju kokosovému mléku. To je super, i dětem chutnalo, příprava snadná a příjemná konzistence. U toho asi zůstanu. Ovesné mléko je sice asi levnější, z lokálnějších surovin, ale ta konzistence je taková jakoby vazká (fuj, je to hrozný slovo, já vím, ale netuším jak výstižněji to pojmenovat). Ovesné mléko bylo zkrátka husté, vazké a no, už ho znovu neudělám, tak :-)

Hodně jsme se připravovaly na Velikonoce, které jsou prostě těmi nejkreativnějšími svátky vůbec. Musím se pochlubit mocně obrostlým travňákem. Tentokrát jsem si to pohlídala a vysadila včas, takže to nebyl, jako obvykle velikonoční plešoun, ale poctivý travňák s bujnou kšticí, jak se sluší a patří. 


Jo a objevila jsem recept na skvělé mrkvové sušenky. Stelince moc chutnají. Není v nich vejce a jsou díky použitému jogurtu vláčné, sladké po mrkvi i cukru a prostě moc  dobré. Bohužel jsem si za pochodu ten recept různě upravovala, doplňovala semínka a vločky, až jsem to nakonec komplet změnila a nepamatuju si přesné poměry. Ještě to vychytám a pak vám o sušenkách napíšu znovu :-)


 Co se týče kultury. BYLI JSME NA TRABANTECH! Hurá!!! já myslela, že to snad ani nestihneme, ale podařilo se sehnat hlídání a tak jsme s manželem vyrazili. Jsme totiž skalní fanoušci. Já jsem tedy skalnější :-) Danovi Přibáňovi  a jeho týmu jsme fandili a drželi palce už dávno předtím, než je znal úplně každý a sledujeme je pěkných pár let. No a moje jméno je dokonce i malým písmem na kapotě Egu, páč jsem taky ráda přispěla v jejich akci na Startovači. Film Trabantem do posledního dechu určitě doporučuju, zasmějete se, zasníte se, pobavíte a odnesete si veskrze pozitivní zážitek. V Kralupském kině bylo na Trabantech víc lidí, než na Dánské dívce i na Revenantovi :-) O něčem to určitě svědčí, ale nemůžu přijít na to o čem. Možná o tom, že lidi prostě potřebujou srandu jako sůl.

Zdroj


Jediná výhoda nemocných dětí bývá to, že pospávají, takže se dá beztrestně číst. A to já dělala. Strávila jsem moc příjemný čtecí čas s Marťanem, nejvtipnějším chlapem na Marsu. Viděla jsem i film a oboje bylo moc dobré, rozhodně doporučuju. 


A s velkou chutí jsem  četla  Co mě naučil tučňák, knížku o kterou jste si mohli zasoutěžit. 


 Tím se elegantně dostáváme k rozuzlení giveaway....
Moc se mi líbily vaše komenty, všechna ta zvířata, která byste si ochočili chci taky! A poskytli jste mi i pár super knižních tipů. Moc děkuju za takovou milou účast a nakonec random vybral jako vítězku Myanmar s komentářem číslo deset a já nemohu než souhlasit. Draka chci domů totiž taky! :-)


Mějte krásný den a užívejte jarního počasí!


26. března 2016

.... čtu: Co mě naučil tučňák + Giveaway

Knížka Co mě naučil tučňák mi padla do oka v knihkupectví Neoluxor minulý týden. 
Doslova za pár dnů jsem ji přečetla a ráda bych se s vámi podělila nejen o své dojmy, ale nakonec i o knížku jako takovou. Ano, víc než po roce je tu giveaway, a to zrovna o novinku z pultů knihkupectví. 


A na co že se můžete těšit? 

Co mě naučil tučňák je pravdivý příběh Toma Michella. Cestovatele a učitele, který jednoho dne čirou náhodou nalezl nedaleko uruguyajského přístavu Punta del Este na břehu moře  tučňáka. Ubohý tvor nebyl vůbec v dobrém stavu, zůstal jediným přeživším mezi stovkami svých druhů, uhynulých následkem střetu s ropnou skvrnou.

Tom se rozhodl nenechat jej svému osudu, ujal se ho a zhostil se nelehkého úkolu, očistit ulepeného mořského ptáka od ropného nánosu. Po krátkém ale intenzivním souboji kdo s koho a vzájemném vymezování pozic vyčerpaný tučňák pochopí, že Tom si jej nechce dát k večeři, ale naopak dělá vše pro jeho záchranu.  A podaří se, mořský pták jest zachráněn, opucován a připraven k odnesení zpět do přírody. Ale hádejte co? Tučňák nechce! Odmítá se od Toma hnout a už vůbec se nemíní vrátit zpět do moře. Tak začíná společné soužití člověka a mořského ptáka. Vydají se na společnou cestu a vzájemně ovlivní životy nejen své, ale možná i dalších osob, které potkávají. Každý se totiž rád nechává zábavným, milým a empatickým tučňákem okouzlit.


Ptáček ve fraku dostane jméno Juan Salvador/Salvado (zachránce/zachráněný) a velmi rychle si zvyká na život mezi lidmi. Jako  pták navyklý životu v obrovské skupině svých soukmenovců je velice společenský a moc rád pobývá mezi lidmi. Žádná společnost mu není příliš velká, nikdy není přesycen a stále navazuje další a další kontakty. Vyvolává seriozní dojem a působí tak důvěryhodně, že se mu lidé chodí svěřovat se svým trápením a dokonce pro občasnou dobrou radu.


Kniha si plyne poklidným tempem, potěší jemným humorem a musí zahřát na srdci každého milovníka zvířat. U jejího čtení si opravdu odpočinete, zasníte se a nejspíš se budete poťouchle uculovat. 

Název: Co mě naučil tučňák
Autor: Tom Michell
Překlad: Irena Steinerová
Vydalo: Noxi
Počet stran: 202

Moje hodnocení: 4/5 čtyři hvězdičky


Giveaway:

Pokud se vám tučňáčí knížka líbí, můžete si o ni do konce března zasoutěžit. Stačí, když mi do komentáře napíšete, co krásného jste naposledy četli a jaké zvíře byste si rádi domů ochočili vy? Nezapomeňte, prosím na emailovou adresu, abych vás mohla kontaktovat v případě výhry.