... musím napsat o filmu Dánská dívka

Film skloňovaný v současnosti ve všech pádech. Dánská dívka! To jsem si nemohla nechat ujít. Hlavně proto, že díky dětem chodím do kina zejména na animáky a jakýkoli film pro vyšší věkovou kategorii je pro mě malý svátek. Ale tohle, to byl svátek docela velký! 

Udělaly jsme si s kamarádkami tento týden holčičí večer s vínem a čokoládovým dortem v krásné vinárně. Probraly jsme možné i nemožné, všechny své kamarádky i sokyně, kosmetiku, knížky, recepty a taky naše muže. Mimochodem, víte, že ženská konverzace je typická tím, že prý nemá pointu? Když spolu hovoří muži, jednak mluví podstatně méně a jednak se obvykle koncem hovoru doberou k nějakému výsledku, rozhodnutí, hodnocení nebo zkrátka resumé. Hoky ne! My mluvíme a mluvíme, skáčeme z jednoho tématu na druhé, od každého trochu, kus jedna kus další, pak si dáme pac a pusu a jde se domů. Nebo v tomto případě do biografu :-) Takže, po tom takovým správném, typicky ženském pokecu,  jsme se vydaly do kina na Dánskou dívku.

Věděla jsem v hrubých rysech o čem film je. Že se jedná o skutečný příběh muže, umělce Einara Wegenera, který, tak jako většina transsexuálů odmala tušil, že jeho tělo není to správné. Že se cítí být více ženou nežli mužem. Po celá léta žil svůj mužský život avšak s vtíravým pocitem v duši, že věci nejsou jak mají být. Jedna zdánlivě bezvýznamná a zprvu legrační  událost dá do pohybu sled potlačovaných pocitů, plíživých rozhodnutí a nakonec i velkých změn. 

Původně jsem měla za to,  vzhledem k tomu, že se film odehrává začátkem 20. století,  že zůstane jen u Einarova zbožného přání, tajného převlékání se do manželčiných šatů a případně následného společenského skandálu. To, že by se někdo prakticky téměř před sto lety skutečně vážně hodlal pustit do změny pohlaví pomocí medicíny a chirurgie, mě skutečně překvapilo. Dál nebudu prozrazovat, abych neodhalila zbytečně moc pro ty z vás, kdo se na film teprve chystáte.

O čem ale chci mluvit je Eddie Radmayne. Ach můj bože, chtělo by se říci! Kdo jste viděli Teorii všeho, víte, že je fenomenálním hercem. Ale pokud v Teorii Eddie hrál jako ďábel, tak tady hrál jako učiněný anděl. Není možné se do postavy Einara/Lili v jeho podání nezamilovat. Ta role nemohla být ztvárněná lépe, citlivěji a ženštěji než v Eddieho podání. Každý pohled, sklopení očí a každý jemný úsměv mě fakt, ale fakt dostal.

A já povídám, z toho kouká Oscar jako Brno, a jestli jej Eddie Redmayne nedostane, osobně mu jednoho upeču a pošlu! :-)

Ačkoli k filmu samému bych měla výhrady, na můj vkus byl možná zbytečně komorní a vlastně i až příliš polopatický, jako když se něco vysvětluje malým dětem. Ale kamera, hudba a herecké výkony jsou na jedničku s velkou velkou hvězdičkou. 

Zdroj fotek CSFD

PS: Jen bych chtěla říct, že je to asi opravdu film o holkách a pro holky. Upřímně ani jeden z našich třech manželů, by si Dánskou dívku nevychutnal tak jako my. Čestně. Pro muže je tam málo akce a až moc pocitů :-) Jo a v celém sále jsem si všimla jediného muže, který tam byl zjevně chudák dovlečen. Seděl přímo za mnou a jen od doby, co jsem to začala počítat, 17x zívnul  :-). Jděte na to radši s kámoškou!

Viděli jste Dánskou dívku? A jak se vám líbila?