...... opět do kina - La La Land

Minulý týden jsem se rozplývala nad tím, kterak jsem oprášila své kino hobby. A tak se v tomto duchu ponese i další článek. Navštívila jsem muzikál La La Land. Snímek, který boří kinosály  vysokou návštěvností a lomcuje letošními Oscary se svými čtrnácti nominacemi. 

Předesílám, že v plánu to nebylo. Muzikály nejsou tak docela můj žánr. Jsem scifi fanda a původním záměrem bylo navštívit film Pasažéři. Jenže náhoda a sněhová kalamita tomu chtěla, že jsem nejela autem do místního komorního biografu, nýbrž vlakem do Prahy a tak jsem skončila jednak v multiplexu a jednak na docela jinačím snímku. 

Určitě jste už o La La Land slyšeli, uniknout tomu nelze. Novodobý americký muzikál, který ale je natočen jako velká pocta právě těm starým hollywoodským muzikálovým filmům staré školy. K vzdávání holdu těm původním kultům využívá všech klasických atributů. Nádherné hudby s moc krásnou nosnou melodií,  či velkolepých tanečních čísel, jak v davových scénách tak i v soukromých tancích ústřední zamilované dvojice. Dokonce i font, kterým jsou psané titulky a název filmu odkazuje na retro dobu muzikálové slávy. 

Hlavními hrdiny jsou Mia (Emma Stone) a Sebastian (Ryan Gosling). Ona baristka v kavárně (tady bych pleskla tvůrce titulků  - "barista working in a coffee shop" - není barmanka! ale prostě a jednoduše barista, herdek :-) , toužící po herecké kariéře. On lehce zneuznaný hudebník s velkými jazzovými ideály.

Stále na sebe někde narážejí a přes počáteční ne-sympatie najdou cestu jeden k druhému. 

Postupně si společně plní své sny. Mia naplňuje své herecké ambice a Sebastian začíná opět veřejně hrát. Otázkou je, jestli je tyhle úspěchy nakonec stmelí či rozdělí.

A jak, že se mi to tedy nakonec líbilo? Inu, nakonec moc. Zejména tedy pro to piano. To zkrátka nezastřu. Jak někdo hraje krásně na tento nástroj a nechává pod svými prsty rozechvět černobílé klávesy, zaprodala bych mu duši, i kdyby měl dva hrby, souchotě, výron kotníku a dluhy u všech bankovních ústavů. Proč? Netuším. Mám to tak odmala, na klavír mě prostě utáhne každej. 

Líbily se mi vymazlené taneční scény, ve kterých je ten starohollywoodský rukopis nádherně znát. 

Hodně oceňuju precizní práci se světlem. Svícení na hlavní hrdiny, jejich vyzdvihování  kuželem světla, který je určen jen a jen jim a vše ostatní upozadí, to je mocný filmařský trik. 

A kostýmy. Ach bože, kdo z nás by si nepřál mít takový šatník?! 

Tak tedy podtrženo sečteno, jestli máte aspoň trochu rádi krásnou hudbu, poctivá taneční čísla a romantické příběhy..... La La Land vás určitě nadchne.

Název: La La Land

Žánr: Muziál

Země: USA

Stopáž: 127 minut

Moje hodnocení: 4 hvězdy

Viděli jste La La Land? Nebo se na něj teprve chystáte? Či vás tento filmový

žánr docela míjí?

..... zase chodím do kina - Rozpolcený

Po ostudně dlouhatánské době přicházím s novým článkem. Tentokrát z filmového soudku. Rozhodla jsem se, že ze sebe ometu kulturní pavučiny, skrze které mi již sotva bylo vidět temeno hlavy a začnu si opět dopřávat nějakou tu duchovní potravu. 

Kino potravu, přesněji řečeno. Ani popcorn k tomu nepotřebuji. 

Zdroj www.imdb.com

Za posledních 14 dnů jsem navštívila dva skvělé filmy. Prvním byl mysteriozní  thriller Rozpolcený. Film, na který jsem se měsíce intenzivně těšila a proto jsem na něj vyrazila hned dva dny po české premiéře. A udělala jsem moc dobře. Režisér a scénárista M. Night Shyamalan, proslulý svými skvělými pointami, nám v tomto snímku servíruje fantastickou zápletku o muži trpícím mnohočetnou poruchou osobnosti. A ne jen tak ledajakou. V jeho těle se o své místo přetahuje 23 různých charakterů a zvolna se rýsuje 24. Tento mladý muž jednoho dne unese tři pubertální dívky, zamkne je ve svém bunkru a my můžeme pouze odhadovat, jaké má s nimi plány.

 A proč jsem se tak těšila? Odpovědět mohu zkrátka jménem - James McAvoy! Herec původem ze Skotska, který si moje srdce získal už jako pan Tumnus v prvním díle Narnie. James v Rozpolceném předvedl svůj životní - nadživotní výkon a on je tím, o čem se v souvislosti s filmem nejvíce mluví. A že je proč!

Zdroj www.csfd.cz

Z jeho 23 osobností jich sice ve filmu uvidíme jen pár, tuším osm, ale naprosto precizně, totálně, fenomenálně a já prostě nemám slov. Jamesovo střídání intonací, výrazů, intenzity, polohy hlasu, držení těla a do prčic i přízvuků a řečových vad.... to je prostě skvost.Přechází z postavy kontrolou posedlého pedanta, přes devítiletého chlapce, distingovanou dámu až k například bohémskému módnímu návrháři. Střídání rolí probíhá jakoby lusknutím prstu. Mávnutím kouzelného proutku s naprostou samozřejmostí a to vše tak, že to vůbec nepůsobí jako laciná parodie nebo nechtěná karikatura. 

www.csfd.cz

Každá postava je zcela jednoznačná a zahraná tak precizně, že si divák stále udržuje přehled o tom, s kým zrovna má tu čest. 

www.csfd.cz

Ke konci film nabere lehce hororový směr a velké tempo. Tak už to přece bývá.

Jestli máte možnost, určitě na Rozpolceného zajděte, už jen pro ten herecký výkon to stojí za to. A pro originální znění s titulky. Nic proti dabingu v zásadě nemám, ale u filmů tohoto typu by to byl hřích. I sebelepší dabing překrývá původní hercovu práci a to by v tomto případě byla velká škoda. 

Název: Rozpolcený / Split

Žánr: Thriller - horor

Země: USA

Stopáž: 116 minut

Moje hodnocení: 4 a půl hvězdy 

Můj pohled na spousty dalších filmů najdete na CSFD. Ráda se tam s vámi setkám :-)

V nejbližších dnech se můžete těšit na můj názor na ve všech pádech skloňovaný americký muzikál La La Land.

Máte rádi tento žánr? Jste fanoušky Shyamalanových filmů? Co třeba věhlasný Šestý smysl?

... shrnu měsíc březen + vyhlášení Giveaway

Jsem tu se shrnutím uplynulého měsíce. Březen se mi zdál stráááášně dlouhý. Asi nejspíš proto, že holky byly pořád nemocné, buď jedna nebo druhá. I výlet do Motola jsme absolvovaly a vůbec to bylo celé nějaké náročné. 

Je to vidět i podle článků, kterých jsem vskutku moc minulý měsíc nevydala. Inu, snad bude duben lepší. A co, že jsem tedy dělala kromě podávání léků na snížení teploty, výměny studených obkladů za ještě studenější a návštěv lékaře? 

Ale jo, něco jsem stihla, pohleďte :-)

Zkoušela jsem domácí výrobu rostlinných mlék, louhovala, předmáčela, mixovala, cedila a  zaneřádila tím celou kuchyň. Byla to zábava, ale děti to moc nepily, manžel nechce s rostlinnými mléky mít pranic co do činění a tak ta konzumace nějak zůstala  na mě :-)

ovesné mléko

kokosové mléko

Tedy čestnou výjimku uděluju kokosovému mléku. To je super, i dětem chutnalo, příprava snadná a příjemná konzistence. U toho asi zůstanu. Ovesné mléko je sice asi levnější, z lokálnějších surovin, ale ta konzistence je taková jakoby vazká (fuj, je to hrozný slovo, já vím, ale netuším jak výstižněji to pojmenovat). Ovesné mléko bylo zkrátka husté, vazké a no, už ho znovu neudělám, tak :-)

Hodně jsme se připravovaly na Velikonoce, které jsou prostě těmi nejkreativnějšími svátky vůbec. Musím se pochlubit mocně obrostlým travňákem. Tentokrát jsem si to pohlídala a vysadila včas, takže to nebyl, jako obvykle velikonoční plešoun, ale poctivý travňák s bujnou kšticí, jak se sluší a patří. 

Jo a objevila jsem recept na skvělé mrkvové sušenky. Stelince moc chutnají. Není v nich vejce a jsou díky použitému jogurtu vláčné, sladké po mrkvi i cukru a prostě moc  dobré. Bohužel jsem si za pochodu ten recept různě upravovala, doplňovala semínka a vločky, až jsem to nakonec komplet změnila a nepamatuju si přesné poměry. Ještě to vychytám a pak vám o sušenkách napíšu znovu :-)

 Co se týče kultury. BYLI JSME NA TRABANTECH! Hurá!!! já myslela, že to snad ani nestihneme, ale podařilo se sehnat hlídání a tak jsme s manželem vyrazili. Jsme totiž skalní fanoušci. Já jsem tedy skalnější :-) Danovi Přibáňovi  a jeho týmu jsme fandili a drželi palce už dávno předtím, než je znal úplně každý a sledujeme je pěkných pár let. No a moje jméno je dokonce i malým písmem na kapotě Egu, páč jsem taky ráda přispěla v jejich akci na Startovači. Film Trabantem do posledního dechu určitě doporučuju, zasmějete se, zasníte se, pobavíte a odnesete si veskrze pozitivní zážitek. V Kralupském kině bylo na Trabantech víc lidí, než na Dánské dívce i na Revenantovi :-) O něčem to určitě svědčí, ale nemůžu přijít na to o čem. Možná o tom, že lidi prostě potřebujou srandu jako sůl.

Zdroj

Jediná výhoda nemocných dětí bývá to, že pospávají, takže se dá beztrestně číst. A to já dělala. Strávila jsem moc příjemný čtecí čas s Marťanem, nejvtipnějším chlapem na Marsu. Viděla jsem i film a oboje bylo moc dobré, rozhodně doporučuju. 

A s velkou chutí jsem  četla  Co mě naučil tučňák, knížku o kterou jste si mohli zasoutěžit. 

 Tím se elegantně dostáváme k rozuzlení giveaway....

Moc se mi líbily vaše komenty, všechna ta zvířata, která byste si ochočili chci taky! A poskytli jste mi i pár super knižních tipů. Moc děkuju za takovou milou účast a nakonec random vybral jako vítězku Myanmar s komentářem číslo deset a já nemohu než souhlasit. Draka chci domů totiž taky! :-)

Mějte krásný den a užívejte jarního počasí!

... musím napsat o filmu Dánská dívka

Film skloňovaný v současnosti ve všech pádech. Dánská dívka! To jsem si nemohla nechat ujít. Hlavně proto, že díky dětem chodím do kina zejména na animáky a jakýkoli film pro vyšší věkovou kategorii je pro mě malý svátek. Ale tohle, to byl svátek docela velký! 

.... pořád nevzdávám pokusy o pěkný dort

Kdo mne čtete už nějakou dobu tak víte, jak to mám s pečením dortů. Čas od času nějaký,  v potu tváře spáchám, hrozně u toho nadávám, vztekám se, láteřím a fňukám. Zakončím to už legendárním výkřikem:"Tak a kašlu na dorty, už v životě nikdy ode mne nikdo žádnej blbej dort neuvidí!!!" Ale vzpomínkový optimismus zafunguje, já za pár týdnů zapomenu, jak mi to hrozně nejde a jak moc mě to rozčiluje, dostanu tvůrčí záchvat a pustím se do dalšího :-)

A tak tomu bylo i tentokrát, když jsem si řekla, že není lepší nápad pro mé kosmetické kolegy, nežli kosmetický dort. 

.... cením si toho, jak jsou lidé rozdílní

Původně měl tohle být článek hlavně pro zábavu a ono nejspíš nakonec bude. Ale moooožná z toho vznikne úvaha s přesahem, ještě uvidíme. 

Věc se má tak. Mám kolem sebe spoustu lidí, se kterýma jsme naladěni na stejnou nebo alespoň podobnou notu. Vezeme se na té své společné vlně, přikyvujeme si a ve spoustě věcí se shodneme. Je to super. Stejně tak super ale je, když se neshodneme. Protože právě ty odlišnosti otevírají obzory a máte-li alespoň trošku open mind přístup, každý nestejný názor z okolí vám může přinést do vašich dnů zpestření, pobavení nebo vás dokonce nakopnout docela novým směrem.

Jestli mě totiž na světě něco skutečně děsí, pak je to fanatismus v jakékoli podobě, i třeba v té "nejpozitivnější a nejmírumilovnější". Zatvrzelé stání si za svým je možná roztomilé v pubertě, kdy se člověk hledá a vyvíjí. Ale s věkem obvykle přichází obroušení ostrých hran a snad i jakási přístupnost různorodosti. Ačkoli, jak u koho, že?  Určitě  máte ve svém okolí někoho, kdo jak je starej, tak je zapšklej :-) Doufám, že tohle mě nečeká a pokud ano, řekněte mi, až se k tomu bude schylovat.

Mám příklad ze života. Mou velkou kamarádku a blogerku Kamču určitě znáte, je s ní velká prča, má smysl pro humor a nadhled a je to přesně ten člověk, se kterým si sedneme u většiny věcí. Ne tak v názorech na filmy. Onehdy jsem si s Kamčou dopisovala ohledně nějakého tipu na film k žehlení a bylo mi doporučeno několik nevyhovujících  kousků dle Kamčina gusta jako třeba Lásky čas , když já ale tak nemám ráda slaďáky.... Nakonec Kamu rezignovala a napsala mi památnou věc: "No a co Tajný život Waltera Mittyho? To se mi nelíbilo, tak Tobě by se to třeba mohlo líbit!"

 

To byla trefa do černého. Walter Mitty a jeho tajný život je totiž moc hezkej film. Úsměvný, optimistický příběh o věčném snílkovi, který se  celý život drží v bezpečí své kanceláře. Nakonec, překoná sám sebe, svůj teplý úkryt z donucení okolnostmi opustí a díky tomu prožije neuvěřitelná dobrodružství.

Moc se mi to líbilo. Krásná hudba, nádherná příroda, skvělý Sean Penn a Ben Stiller, který OPRAVDU HRAJE! A vlastně i režíruje :-) no a nakonec se ukázalo, že on ten Ben docela stojí za hřích. Ke konci filmu, kde už je  za  působivě lehce zarostlého drsňáka ošlehaného severními větry, se mi fakt líbil jako chlap! Samu mě to šokovalo :-)

Jo a jako profesionální operátor z povolání musím ocenit postavu operátora ze zákaznického servisu internetové seznamky eHarmony. To je bezva dějová linka :-)

Pustťe si Waltra Mittyho, nebudete litovat!

No a co říci závěrem? Pustila jsem si i Lásky čas ačkoli jsem se tomu zuby nehty bránila, a víte co? Je to docela fajn tak trochu scifi komedie o lásce, která hory přenáší. Oceňuju "britskost" tohoto příběhu. jak atmosférou tak obsazením. Fanoušci Harryho Pottera budou nadšeni hlavní rolí Domhnalla Gleesona aka Billa Weasellyho. Ti kdo milují Lásku nebeskou, budou ryčet nadšením z Billa Nighy :-)

a je tam krásná hudba, tak :-) 

Pusťte si i Lásky čas :-), nebojte se slaďáků, jako já. 

Člověk byl měl být aspoň trochu jako Walter Mitty, opustit svou komfortní zónu a zkusit něco nového. Třeba i maličkost. Film který není vaše gusto, kurz vaření nebo kreslení, adrenalinovou atrakci nebo jízdu načerno :-)

Mějte krásný víkend!

...shrnu měsíc říjen

To není možné jak to letí, přijde mi, že píšu jen měsíční shrnutí a než se rozkoukám, zas abych psala nový měsíc.

V měsíci říjnu se toho stalo hrozně moc. O něčem jsem vám psala průběžně, jako třeba o návštěvě kočičí kavárny. Článek o Kočkafé se vám moc líbil a já jsem ráda, protože to je věc fakticky neotřelá a zajímavá.

.... navštívím jednodenní seminář o vztazích a sexualitě

Dnešní článek nebude o vaření, nebude ani o vyrábění dekorací ani o dětech. Nene, dnes budu psát o vztazích, lásce a o tom nejpřirozenějším způsobu, jak lásku mezi mužem a ženou projevit.


Tak tedy. Znáte Denisu a Richarda? Ve světě vztahů, doteků, sexuality a tantry jsou totiž docela pojmem. Prvně jsem je viděla asi před rokem tuším v pořadu Sama doma, zaujali mě svým přístupem, rétorickou zdatností a především empatií a zkušenostmi na poli vztahů. Začala jsem je sledovat a potom, tomu asi nebudete věřit, jsem jejich Jednodenní seminář Uzdravující a oživující magická síla sexuality věnovala manželovi k narozeninám.

.... čtu: Barva mléka

Mám báječnou knihovnici. Zná snad všechny své knihomolské ovečky a jejich vkus má dokonale zmapován. Jen co strčím nos do knihovny, posune směrem ke mě hromádku knih "tohle se ti bude zaručeně líbit". Většinou ano, sekne se jen málokdy :-). Ale tentokrát, se trefila skutečně mistrovsky, a to s útloučkou knížečkou s poetickým názvem Barva mléka. 

Barva mléka je co do počtu stránek skromná novela, za to však vyniká  pojetím, obsahem i stylem psaní. 

Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je patnáctiletá Mary. Dívka vychovaná v půli devatéctého století na anglickém statku. Její dosavadní žití se točí dnes a denně kolem těžké práce okolo zvířat a úrody. Život, jaký žije Mary není snadný, tvrdá dřina, narušené rodinné vztahy, despotický otec a málo milující matka mohou na čtenáře působit smutným dojmem. Mary je však optimistka, prostořeká, pravdomluvná a přímočará. Vede si dobře a nenechává se bezútěšnými dny zlomit. 

... navštívím kočičí kavárnu v Praze na Žižkově

Kočky miluju už od dětství a co si pamatuju, vždycky jsme měli minimálně jednu. Aktuální počet našich koček činí dvě domácí a jedna venkovní, mohlo by se tedy zdát, že co se koček týče, jsem nasycena. Přesto, když se naskytla příležitost navštívit v Praze kočičí kavárnu Kočkafé Freya, nešlo odolat. Včera jsme tedy jako místo, kde si dáme kávu s Kamush, zvolily právě tohle lákadlo pro všechny kočkomily.

...shrnu měsíc září

Společně s měsícem září začal školní rok a s ním nastoupily staré známé povinnosti, dětské kroužky, školka a rutina. Ani jsem se nerozkoukala a podzim klepe na dveře. To jsou teda skoky.

No a co jsme za ten měsíc zažili? 

1) chodili jsme a stále chodíme po nocích na dvůr obdivovat ježka. Ano ano, to je ten pravý podzimní tvor. Doslova symbol přelomu září a října. Jen to jablko na zádech mu schází :-). Tenhle krasavec si naši zahradu oblíbil už začátkem měsíce a od té doby přichází prakticky večer co večer. Náš venkovní kocour Sheldon má totiž přede dveřmi svůj krmelec s granulemi a vodou. A to je pro ježka velké lákadlo. Myslí si, že je tam necháváme pro něj :-). Jednou jsem na něho omylem sáhla, když jsem chtěla dosypat Sheldonovi granule a odvděčil se mi pohoršeným funěním, frkáním a dupáním. Ono vzato kolem a kolem, je to pěkně asertivní bytost, takový malý pichlavý tank. Celkem nic ho nerozhází, nechává se obdivovat, fotit, obskakovat a když toho má dost, stočí se do ježaté kuličky a tím je pro něj záležitost ukončena :-)

.... najdu poklad v podobě knížky Snídaně u Florentýny

Jsem klikařka! Už je to tak. Ne vždy mi štěstí hrálo do karet, ale poslední dobou se věci změnily a já na co sáhnu, to se mi daří, no fakt. Naposledy se moje štěstěna převedla v plné kráse v neděli. Kolem poledního sdílela Jana Florentýna Zatloukalová autorka Kuchařek pro dceru na svém facebooku informaci, že na zámku Nelahozeves ukryla svou kuchařku. Pokyn zněl jasně: Hledejte modrý samet, najdětě a je vaše! A hádejte, kdo ji nalezl? Kdo zdrhnul od posvícenského oběda Kuře alá kachna se zelím? Kdo skočil do auta, sešlápl plyn až k zemi a vyrazil střemhlav na Nelahozeveský zámek? Kdo se potuloval po zámku, budil podezření ostrahy, navzdory okatě nenápadnému chování? Kdopak to asi tajuplně si pohvizdujíc letmo nadzvedával těžké sametové závěsy a nakukoval do všech koutů. A kdože nám to asi slídil, tak dlouho, až vyslídil?  :-) ano ano, já to byla! 

A takhle vítězoslavně jsem tu nádhernou knihu třímala cestou k autu :-)

.... užijeme si princeznovské odpoledne na zámečku Radíč

Jsme zpět z dovolené! Na jednu stranu jsem ráda, protože se můžu věnovat blogu, pečení a vůbec mým oblíbeným radostem. Na stranu druhou...však to znáte, kéž by byla ta dovča delší :-). Zažili jsme toho spoustu a já bych vám dnes chtěla napsat o báječném výletu na zámek Radíč. Tam jsme si s Adélkou vyzkoušely převlékání za princezny a taky skvělou prohlídku zámku, jako pro pravé šlechtičny. Byla to vůbec nejkrásnější, nejkouzelnější a nejvíce little girl-friendly prohlídka zámku, jakou jsem kdy absolvovala :-)

 

 Takže tedy, na zámečku jsme byli nakonec až úplně poslední den dovolené, vlastně už při zpáteční cestě domů. Byl to takový výlet na poslední chvíli, o zámečku mi pověděla sousedka z vedlejšího hotelového pokoje, když jsme obě už balily věci do kufrů. Vyprávěla, že tam byly s jejich malou holčičkou den předtím a prý se jim tam strašně líbilo. No a já se zkrátka nechám snadno nadchnout! Cestou zpět domů, jsem zavelela, že je to prostě jasná věc, jedeme na Radíč, bude to bezva.

..... vrátím se zpět do dětství s novou Adélčinou hračkou

Papírové  panenky s hýbacíma rukama a nohama! Jako dítě jsem je milovala. Jen ty mé nebyly takové krásné, světové, jako tyhle nové Adélčiny :-)

Je to tak, Adélka má novou hračku. Skoro by se ale chtělo říci, že my dvě máme novou hračku. S touhle sadou šesti tanečnic z různých koutů světa se každá  maminka určitě ráda ve vzpomínkách přenese zpět v čase. 

Když jsem na Ljus.cz tuhle sadu objednávala, bylo mi jasné, že bude velkým hitem. Ale, že až takovým, to jsem nečekala. 

Sada je zabalená v praktické obálce z tvrdého kartonu, takže se dá pohodlně vzít leckde s sebou a panenky tam mají bezpečné útočiště. Už s námi tahle cestovaly několikrát na návštěvu k babičce a jednou dokonce i vlakem do Prahy!

....shrnu měsíc červen

Měsíc je zase  pryč a já se přiznám, že červen mi utekl jako voda. Dělo se toho spousta, ale nějak asi nic naprosto zásadního. Počasí hlavně koncem měsíce stálo za starou bačkoru a tak jsem v jednom kuse háčkovala čtverečky :-). Přesto se můj soukromý bič sama na sebe projekt "deka pro Stelinku" zatím ani náhodou nechýlí ke zdárnému konci.... je to docela maraton. 

Můj největší společenský počin byl plavba lodí po Vltavě. Byla to stylizovaná párty do 20. a 30. let s příjemnou swingovou muzikou a filmovými doplňky. Jedli jsme, pili, hodovali a koukali na břeh po krásách Prahy.

..... objednám magnetky na ledničku z vlastních fotek

Jak víte, jsem DIY nadšenec. Nic vlastnoručního mi není cizí a co si mohu sama vyrobit, to si taky vyrobím :-) a ráda!

Na blozích najdete spoustu návodů, jak udělat magnetky vlastními silami.

Ale jakkoli jsem svolná k všemožné výrobě, do tohoto jsem se nakonec nepustila. Zejména proto, že nemám barevnou tiskárnu. Pořízení magnetického papíru taky něco stojí... a vůbec, čas od času není špatné, nechat za sebe pracovat ostatní. Profesionály!

.... navštívím s dětmi Lego KidsFest 2015

Krásný páteční den! Kdo mne sledujete na Instagramu, už víte, že jsme tento týden navštívili s dětmi Lego KidsFest v areálu PVA Letňany. 

Tahle akce je u nás zcela ojedinělá a svým pojetím, rozměry, množstvím kostiček i atrakcí naprosto výjimečná. 

Možná vás zajímá, jestli návštěvu LEGO^® KidsFest Praha 2015 můžeme doporučit.

ANO, ANO, ANO!

Máte-li doma legového maniaka, tak jako jsou děti z naší rodiny, tahle akce mu přinese nezapomenutelný zážitek. 

A jak jsme si užili legování my? (Tentokrát se omlouvám za nepříliš kvalitní mobilové fotky. Byla jsem na festivalu sama s třemi dětmi a brát s sebou velký foťák se mi moc nechtělo).

Co všechno krásného můžete na festivalu zažít? 

..... shrnu měsíc květen

Zakládám tímto novou měsíční rubriku. V ní bych ráda shrnula to zajímavé, čemu jsem se věnovala v uplynulém měsíci a co samo o sobě nevydá na samostatný článek.

Přiznám se, že květen byl hodně náročný měsíc. Obě holky byly nemocné a tak času bylo málo, přesto se však našlo pár věcí, které se povedly.

Naučila jsem se jíst červenou řepu! Tentokrát v podobě skvělé pomazánky.

.... napíšu kojící článek ke Dni dětí

Často píšu o svých dětech a vám se tohle téma moc líbí. Tak jsem se rozhodla zmínit se dnes o báječné věci jménem kojení.  Ač jsem tomu po mléčném fiasku s prvorozenou Adélkou moc nevěřila, kojení je nádherná, jednoduchá a skvělá věc. 

Tentokrát to jde samo, ačkoli možná je to spíš Stelinčina zásluha než má. 

Její sací výkon by totiž mohli výrobci vysavačů směle používat jako mustr pro navržení toho nejskvělejšího luxu současnosti. Od prvého dne se mne chopila s jasným cílem a rozhodně se svého nároku na pravidelnou dávku nehodlá vzdát. 

.... servíruju první příkrmy metodou Baby-led weaning

Je to tak. Půlrok utekl jako voda a začínáme se Stelinčinými prvními příkrmy. Mrkvička, brokolice, brambory, znáte to. Uvařit, rozmixovat, vzít plastovou měkkou lžičku a hááááááááám :-). Nebo ne? Jde to i jinak?

Brokolice je prostě nejmilejší!