Jsem tu se shrnutím uplynulého měsíce. Březen se mi zdál stráááášně dlouhý. Asi nejspíš proto, že holky byly pořád nemocné, buď jedna nebo druhá. I výlet do Motola jsme absolvovaly a vůbec to bylo celé nějaké náročné.
Je to vidět i podle článků, kterých jsem vskutku moc minulý měsíc nevydala. Inu, snad bude duben lepší. A co, že jsem tedy dělala kromě podávání léků na snížení teploty, výměny studených obkladů za ještě studenější a návštěv lékaře?
Ale jo, něco jsem stihla, pohleďte :-)
Zkoušela jsem domácí výrobu rostlinných mlék, louhovala, předmáčela, mixovala, cedila a zaneřádila tím celou kuchyň. Byla to zábava, ale děti to moc nepily, manžel nechce s rostlinnými mléky mít pranic co do činění a tak ta konzumace nějak zůstala na mě :-)
 |
| ovesné mléko |
 |
| kokosové mléko |
Tedy čestnou výjimku uděluju kokosovému mléku. To je super, i dětem chutnalo, příprava snadná a příjemná konzistence. U toho asi zůstanu. Ovesné mléko je sice asi levnější, z lokálnějších surovin, ale ta konzistence je taková jakoby vazká (fuj, je to hrozný slovo, já vím, ale netuším jak výstižněji to pojmenovat). Ovesné mléko bylo zkrátka husté, vazké a no, už ho znovu neudělám, tak :-)
Hodně jsme se připravovaly na Velikonoce, které jsou prostě těmi nejkreativnějšími svátky vůbec. Musím se pochlubit mocně obrostlým travňákem. Tentokrát jsem si to pohlídala a vysadila včas, takže to nebyl, jako obvykle velikonoční plešoun, ale poctivý travňák s bujnou kšticí, jak se sluší a patří.
Jo a objevila jsem recept na skvělé mrkvové sušenky. Stelince moc chutnají. Není v nich vejce a jsou díky použitému jogurtu vláčné, sladké po mrkvi i cukru a prostě moc dobré. Bohužel jsem si za pochodu ten recept různě upravovala, doplňovala semínka a vločky, až jsem to nakonec komplet změnila a nepamatuju si přesné poměry. Ještě to vychytám a pak vám o sušenkách napíšu znovu :-)
Co se týče kultury.
BYLI JSME NA TRABANTECH! Hurá!!! já myslela, že to snad ani nestihneme, ale podařilo se sehnat hlídání a tak jsme s manželem vyrazili. Jsme totiž skalní fanoušci.
Já jsem tedy skalnější :-)
Danovi Přibáňovi a jeho týmu jsme fandili a drželi palce už dávno předtím, než je znal úplně každý a sledujeme je pěkných pár let. No a moje
jméno je dokonce i malým písmem na
kapotě Egu, páč jsem taky ráda přispěla v jejich akci na Startovači. Film Trabantem do posledního dechu určitě doporučuju, zasmějete se, zasníte se, pobavíte a odnesete si veskrze pozitivní zážitek. V Kralupském kině bylo na Trabantech víc lidí, než na Dánské dívce i na Revenantovi :-) O něčem to určitě svědčí, ale nemůžu přijít na to o čem. Možná o tom, že
lidi prostě potřebujou srandu jako sůl.
Jediná výhoda nemocných dětí bývá to, že pospávají, takže se dá beztrestně číst. A to já dělala. Strávila jsem moc příjemný čtecí čas s Marťanem, nejvtipnějším chlapem na Marsu. Viděla jsem i film a oboje bylo moc dobré, rozhodně doporučuju.
A s velkou chutí jsem četla Co mě naučil tučňák, knížku o kterou jste si mohli zasoutěžit.
Tím se elegantně dostáváme k rozuzlení giveaway....
Moc se mi líbily vaše komenty, všechna ta zvířata, která byste si ochočili chci taky! A poskytli jste mi i pár super knižních tipů. Moc děkuju za takovou milou účast a nakonec random vybral jako vítězku Myanmar s komentářem číslo deset a já nemohu než souhlasit. Draka chci domů totiž taky! :-)
Mějte krásný den a užívejte jarního počasí!
