... upeču celerové hranolky

Přiznám se, že do celeru jsem musela dorůst a dospět podobně jako do oliv nebo do špenátu. Ještě před pár lety bych k jeho konzumaci měla tisíc a jednu výhradu.

Ale jako základ vývarů a polévek se stal u nás doma nenahraditelným. A když už si vysloužil své čestné místo v lednici, vymýšlela jsem, jak dál s ním naložit, protože mi pokaždé velký kus zůstane.

 Celerové hranolky vám mohou znít překvapivě nebo možná až podezřele, ale žádný strach, tahle úprava celeru velmi sluší. A máte-li doma v lednici načatou bulvu celeru, určitě to zkuste. Nestojí to skoro žádné peníze a jen zanedbatelnou práci :-)

Kdysi jsem na tento recept narazila v Apetitu. V apetitové verzi se hranolky před pečením na chviličku spařily horkou vodou a poté se pekly v troubě s kari kořením. Mě však tato úprava příliš nenadchla. Tak jsem to zkusila přímou cestou a jednodušším dochucením.

Co budeme potřebovat:
Celer
Sůl
Sladkou papriku
Olej

Takže oloupaný celer nakrájím na asi centimetrové plátky a ty zase na přibližně centimetrové hranolky. Všechny jsem nasypala do mikrotenového sáčku, zakápla olejem, osolila a posypala červenou paprikou.  Nejzábavnější část je protřepávání sáčku, aby se koření a sůl s olejem rovnoměrně dostala ke všem kouskům.

Poté obalené hranolky vysypu na plech s pečícím papírem.

A nechám péci v rozehřáté troubě na minimálně 200C tak asi necelou půlhodinku, zkrátka dozlatova a průběžně hlídám.

Skvělé jsou samotné a vůbec nic nezkazíte třeba jogurtovým dipem nebo nějakým dobrým namáčedlem ze zakysané smetany.

Jen si nedělejte iluze, že by se vám tohle jídlo snadno povedlo protlačit dětem. O tom jak mají chutnat hranolky mají velmi jasnou představu. Takže jakkoli jsou fantastické, pro děti by to bylo zklamání :-). Jak říkám do celeru je často potřeba dospět.

Dobrou chuť.