Film skloňovaný v současnosti ve všech pádech. Dánská dívka! To jsem si nemohla nechat ujít. Hlavně proto, že díky dětem chodím do kina zejména na animáky a jakýkoli film pro vyšší věkovou kategorii je pro mě malý svátek. Ale tohle, to byl svátek docela velký!
Kdo mne čtete už nějakou dobu tak víte, jak to mám s pečením dortů. Čas od času nějaký, v potu tváře spáchám, hrozně u toho nadávám, vztekám se, láteřím a fňukám. Zakončím to už legendárním výkřikem:"Tak a kašlu na dorty, už v životě nikdy ode mne nikdo žádnej blbej dort neuvidí!!!" Ale vzpomínkový optimismus zafunguje, já za pár týdnů zapomenu, jak mi to hrozně nejde a jak moc mě to rozčiluje, dostanu tvůrčí záchvat a pustím se do dalšího :-)
A tak tomu bylo i tentokrát, když jsem si řekla, že není lepší nápad pro mé kosmetické kolegy, nežli kosmetický dort.
Je fakt, že jsem sama sobě slíbila, že omezím spotřebu bílého pečiva a opravdu to dodržuji. Ale pokud se jedná o tyhle Ditiny housky, velmi ráda udělám výjimku. Tohle je totiž nebeské pečivo. Houskových receptů jsem vyzkoušela už mnoho, ale tento je rozhodně nejlepší, můžete mi věřit.
Potřebujeme:
500 g hladké mouky
lžičku cukru
lžičku soli
1/2 kostky čerstvého droždí
2 deci vlažného mléka + asi 3 lžíce navíc
3 lžíce měkkého sádla
3 lžíce dobrého bílého jogurtu
bílek z jednoho vajíčka
nějaké to sypání - hrubozrnnou sůl, mák, kmín nebo světlá sezamová semínka
Nejprve zaděláme těsto, a to buď lenivě všechno dáme do pekárny, nebo hezky v ruce. Já to střídám jak se mi chce a jak jsem zrovna ve formě.
Pokud zadělávám klasicky v míse, nasypu do ní nejprve mouku, v ní udělám důlek pro droždí, cukr a trochu teplého mléka, maličko promíchám a nechám v důlku vzejít kvásek. Nač špinit další misku, že? :-)
Když kvásek vzejde, přidám zbytek mléka, sádlo, jogurt, sůl a bílek a ze všeho vypracuju krásné, hladké těsto. Nechávám kynout dokud nezdvojnásobí svůj objem.
Poté těsto rozdělím na 12 stejných dílů. Z každého vyválím dlouhý válec, rozdělím na tři dílky a upletu copánek. Konce hezky podhrnu dospod, aby to vypadalo úhledně a nechám na plechu ještě 15-20 minut dokynout. Pak už jen pomašluju žloutkem zbylým z přípravy receptu (ředím trochou mléka) a bohatě posypu solí, kmínem, mákem nebo sezamem, co má kdo rád.
Pečeme v hodně předehřáté troubě na 180 stupňů asi 25 minut krásně dozlatova.
Housky nádherně domácky provoní celý byt, pomůžou k domácí pohodě a působí jako balzám na pocuchané nervy. Zkrátka a dobře, není na světě lepšího antidepresiva než vůně linoucí se ze zapnuté trouby.
Měsíčková mast se doma vždycky hodí. Má zklidňující, hojivé a regenerační schopnosti a můžete s ní klidně mazat místa postižená ekzémem nebo dětské zadečky. Vyrobíte si ji doma za pár kaček, ze sádla! Ano, použitý tuk je v téhle masti fakticky hodně znát, výsledný produkt voní jako kytičkové sádlo, anebo jak říká Adélka, sádlová kytička :-). Nebojte se toho, však naše babičky dělaly masti zrovna tak!
Potřebujeme:
Vepřové sádlo - v lékárně můžete koupit i čištěné, já používám obyčejné. Komu je to proti mysli, může koupit v lékárně vazelínu. Ale co si budeme povídat, sádlo je sádlo, navíc je to tuk našemu tělesnému tuku velice blízký a pleť si s ním dobře rozumí.
2 hrsti čerstvých květů měsíčku nebo 3 hrsti sušených, čím oranžovější, tím lepší
včelí vosk nebo propolis (volitelné)
Postup je úplně jednoduchý. V rendlíku zvolna rozpustíme kostku sádla, vložíme měsíčkové květy a necháme lehounce provařit. Nesmí se to škvařit :-) Raději odstavte dřív nežli později.
Květy necháme v sádle stát 24 hodin nejlépe v lednici. Hezky to zatuhne.
Druhý den opět rozpustíme zvolným zahříváním na sporáku a pokud máme, můžeme přidat kousek včelího vosku. Nebo tak jako já, lžičku propolisové masti od Plevy, který masti navíc propůjčí báječné protizánětlivé vlastnosti a navíc krásně voní jako svíčka ze včelího vosku :-)
Pak už jen přes plátno nebo třeba látkovou plenku přecedíme do nádobek s uzávěrem. Pořádně vyždímáme, abychom tam dostali všechny cenné látky a máme hotovo.
Necháme opět vychladnout, zatuhnout a můžeme mazat :-). Nebo ozdobit mašlí a věnovat jako dárek.
Ovesná kaše je jako snídaně zkrátka nepřekonatelná. Potěší, zahřeje na těle i na duši, nastartuje do nového dne a dodá potřebnou dávku ranní energie. Je tam prostě všechno :-)
Mou oblíbenou variantu s karamelizovanými jablky už znáte. Ale dnes v noci jsem měla sen. Sen o makovém poli a to byla taková krása, až mě z toho osvítil nápad s přidáním máku do mé ranní kaše.
Jak na mikrovlnkovou kaši inspirovanou Flo už víte a tohle je úplně ten stejný princip. Jen jsem k vločkám přidala polévkou lžíci mletého máku.
Potřebujeme:
drcené ovesné vločky - 2 lžíce
špetičku soli
150 ml mléka nebo trošinku víc
cukr, med nebo třeba agávový sirup na oslazení
mletý mák
ovoce
oříšky nebo lupínky
Vločky se solí a mákem vsypu do vyšší plastové nádoby, zaliju mlékem a nechám 2 minuty vlnit na vysoký výkon. Poté přiliju ještě trochu mléka asi půl deci a nechám chvilku odstát. Vyklopím na pěkný talířek a malinko prohřeju v mikrovlnce na příjemnou teplotu.
Mezitím jsem si na pánvičce opekla mandlové lupínky. Opékat je koneckonců nemusíte, budou fajn i tak jak jsou, opečené jsou ale trošičku lepší, rozvoní se a víc křupnou, navíc je to jen pár vteřin práce.
K tomu máku jsem pořád měla představu švestek, ty by se k tomu, panečku báječně hodily. Bohužel švestky nejsou... Tak jsem nějak intuitivně zůstala u fialové barvy a přidala kopeček zavařených borůvek a byla to naprostá pecka.
Vločky, mák, mandle a borůvky, super kombinace pro super ráno.
Původně měl tohle být článek hlavně pro zábavu a ono nejspíš nakonec bude. Ale moooožná z toho vznikne úvaha s přesahem, ještě uvidíme.
Věc se má tak. Mám kolem sebe spoustu lidí, se kterýma jsme naladěni na stejnou nebo alespoň podobnou notu. Vezeme se na té své společné vlně, přikyvujeme si a ve spoustě věcí se shodneme. Je to super. Stejně tak super ale je, když se neshodneme. Protože právě ty odlišnosti otevírají obzory a máte-li alespoň trošku open mind přístup, každý nestejný názor z okolí vám může přinést do vašich dnů zpestření, pobavení nebo vás dokonce nakopnout docela novým směrem.
Jestli mě totiž na světě něco skutečně děsí, pak je to fanatismus v jakékoli podobě, i třeba v té "nejpozitivnější a nejmírumilovnější". Zatvrzelé stání si za svým je možná roztomilé v pubertě, kdy se člověk hledá a vyvíjí. Ale s věkem obvykle přichází obroušení ostrých hran a snad i jakási přístupnost různorodosti. Ačkoli, jak u koho, že? Určitě máte ve svém okolí někoho, kdo jak je starej, tak je zapšklej :-) Doufám, že tohle mě nečeká a pokud ano, řekněte mi, až se k tomu bude schylovat.
Mám příklad ze života. Mou velkou kamarádku a blogerku Kamču určitě znáte, je s ní velká prča, má smysl pro humor a nadhled a je to přesně ten člověk, se kterým si sedneme u většiny věcí. Ne tak v názorech na filmy. Onehdy jsem si s Kamčou dopisovala ohledně nějakého tipu na film k žehlení a bylo mi doporučeno několik nevyhovujících kousků dle Kamčina gusta jako třeba Lásky čas , když já ale tak nemám ráda slaďáky.... Nakonec Kamu rezignovala a napsala mi památnou věc: "No a co Tajný život Waltera Mittyho? To se mi nelíbilo, tak Tobě by se to třeba mohlo líbit!"
To byla trefa do černého. Walter Mitty a jeho tajný život je totiž moc hezkej film. Úsměvný, optimistický příběh o věčném snílkovi, který se celý život drží v bezpečí své kanceláře. Nakonec, překoná sám sebe, svůj teplý úkryt z donucení okolnostmi opustí a díky tomu prožije neuvěřitelná dobrodružství.
Moc se mi to líbilo. Krásná hudba, nádherná příroda, skvělý Sean Penn a Ben Stiller, který OPRAVDU HRAJE! A vlastně i režíruje :-) no a nakonec se ukázalo, že on ten Ben docela stojí za hřích. Ke konci filmu, kde už je za působivě lehce zarostlého drsňáka ošlehaného severními větry, se mi fakt líbil jako chlap! Samu mě to šokovalo :-)
Jo a jako profesionální operátor z povolání musím ocenit postavu operátora ze zákaznického servisu internetové seznamky eHarmony. To je bezva dějová linka :-)
No a co říci závěrem? Pustila jsem si i Lásky čas ačkoli jsem se tomu zuby nehty bránila, a víte co? Je to docela fajn tak trochu scifi komedie o lásce, která hory přenáší. Oceňuju "britskost" tohoto příběhu. jak atmosférou tak obsazením. Fanoušci Harryho Pottera budou nadšeni hlavní rolí Domhnalla Gleesona aka Billa Weasellyho. Ti kdo milují Lásku nebeskou, budou ryčet nadšením z Billa Nighy :-)
a je tam krásná hudba, tak :-)
Pusťte si i Lásky čas :-), nebojte se slaďáků, jako já.
Člověk byl měl být aspoň trochu jako Walter Mitty, opustit svou komfortní zónu a zkusit něco nového. Třeba i maličkost. Film který není vaše gusto, kurz vaření nebo kreslení, adrenalinovou atrakci nebo jízdu načerno :-)
Tak schválně, kdo z vás si dal předsevzetí, dostat do sebe v roce 2016 více zeleniny než v tom roce loňském? S tímhle báječným receptem to vůbec nebude problém. Glazovanou zeleninu si totiž zamilujete, třeba jako příloha k opečenému masu, je prostě fantastická.
Suroviny na ni budete mít nejspíše doma vždycky a hosty s ní oslníte doslova za babku a minimum času. A ručím za to, že taková glazovaná cibule potěší i toho, kdo je za normálních okolností s cibulí na nože :-)
Pro glazování můžete použít:
menší mrkve
petržel
celer
cibuli
červenou řepu
nebo třeba pórek
med
citron
balzamikový ocet
pepř a sůl
Glazovat můžete více druhů zeleniny naráz, nebo třeba jednodruhově.
Všechnu zeleninu si očistíme a nakrájíme. Mrkev ráda nechávám s kouskem natě, vypadá to moc hezky a krájím podélně nebo třeba na šikmé špalíčky, jak se mi chce. Podélně to možná vypadá trochu lépe :-), ale zase musíte malinko déle opékat.
Takže na pánvi rozpustíme poctivou lžíci másla a na něm necháme restovat kořenovou zeleninu, zatím nemusíme dělat nic, trvá to pěkných pár minut. Kdyby se vám zdálo, že se to moc přichytává, můžete podlít troškou vody. Přidáme dvě lžíce tekutého medu a ještě chvilku zahříváme.
Hotové to je, když je zelenina lehce měkká a lesklá od medové glazury. K úplnému konci vaření můžete zakápnout trochou citronové šťávy nebo balzamikového octa a samosebou osolit, opepřit.
Podávat můžete posypané třeba slunečnicovými nebo dýňovými semínky, nebo s kousky čerstvého sýra.
Moc ráda mám varianty s červenou řepou. Jen je potřeba počítat s tím, že se díky řepě, všechna zelenina zbarví dorůžova :-)
