...shrnu měsíc říjen

To není možné jak to letí, přijde mi, že píšu jen měsíční shrnutí a než se rozkoukám, zas abych psala nový měsíc.

V měsíci říjnu se toho stalo hrozně moc. O něčem jsem vám psala průběžně, jako třeba o návštěvě kočičí kavárny. Článek o Kočkafé se vám moc líbil a já jsem ráda, protože to je věc fakticky neotřelá a zajímavá.

Zcela zásadní novinkou je to, že Stelinka začala chodit. Jak se říká utekla roku, a to asi o týden a od té doby je k neudržení. Dojde si kam chce a dělá si, co se jí zlíbí. Zamilovala se do záchodové štětky, tu jak vidí, tak nechodí nene, ona běží. Doslova za tou ohavnou věcí cválá, taková je to silná přitažlivost. Pak se na mě usměje přes dudlík, což je poznat hlavně podle toho jak se jí smějí a září oči, a já bych jí snesla modré z nebe. Uklízím, uklízím a uklízím, ale co už, pořád si opakuju tu svou mantru, která se mi velmi osvědčila "Klid Hani, to je jen takové období." :-)

Protože jsou už holky velké, měly ty mé dvě štířice taky velkou společnou narozeninovou oslavu. Stelinka svou první a Adélka šestou. Na četná Adélčina přání jsem se vybičovala a spáchala barbie/Elsa dort a řeknu vám, skoro mě to zničilo. Dortařka ze mě nebude a čest všem, které se výrobou dortů živí!

 

 Stelinčin dortík byl o poznání snazší :-)

Taky jsem se nechala ostříhat a zesvětlit pár proužků. Z toho mám velikou radost. Už zase mi totiž na ulici a v obchodech říkají slečno a nikdo mi nevěří můj věk a ani to, že mám dvě děti. Mikádo je super báječný a tvárný účes, dá se navlnit (což jsem se konečně naučila dělat žehličkou) a vypadá to svěže a mladě. Nebo nechat rovné, elegantní, či splést postranní prameny do copánků nebo takových jakoby závitků, sepnout vzadu a zas je to něco jiného.

 Pořád si nových vlasů užívám. Ještě jsem toho zkrácení nezalitovala a to jsem je svého času měla opravdu hodně hodně dlouhé. 

Takhle to vypadalo před necelýma třema lety s ještě docela maličkou Adélkou :-). 

Jednou budu muset vymyslet samostatný vlasový článek. Ty moje experimenty by už na to určitě vydaly!

Pyšná jsem na to, že se mi v říjnu dařilo docela hodně číst. Ono to dojíždění vlakem do práce, to je skvělá věc pro četbu. Doma mě ke knížkám děti moc nepustí, nebo si je odpírám já sama a jdu raději něco dělat. Ale ten vlak, to je pro mě, taková čítárna. 

Moc se mi líbil Svobodnej národ od Terryho Pratchetta. Terryho čtu ráda, dávám si ho jako oddychovku mezi náročnějšími kousky, často mě pobaví, sem tam i hlasitě rozesměje, ale vždycky mě přenese do jiného světa, krásného, magického a tajemného. Občas to člověku přijde vhod.

Horko těžko jsem se prokousala detektivkou Zimní oběť. Ode mě byla trošku oběť to dočíst, protože styl psaní mi moc nesedl, postrádalo to takový ten severský tah na branku, na který jsem z poslední doby zvyklá a hlavní postavy se občas chovaly... no nepochopitelně. Ale nakonec jsem se začetla a nebylo to tak docela špatné. 

Naopak velké nadšení u mě vyvolala Barva mléka, o té mám samostatný článek a doporučuji ji všema deseti.

No a velmi silným zážitkem byla naše návštěva Semináře o vztazích a sexualitě. Tento článek se vám taky moc líbil. Aby taky ne, tohle téma nás zajímá snad všechny :-)

A jaký byl váš říjen? Co jste viděli, četli, navštívili, uvařili? Jakou muziku si pouštěli a co vám dělalo radost? Jsem zvědavá, tak pište! :-)