.... opeču kynuté lívance na novém lívanečníku

Ukořistila jsem v práci nový lívanečník s obrázky, hrozně jsem se těšila, až jej konečně vyzkouším. A dnes na něj konečně došla řada. 

A jak už to bývá, když se člověk na něco hodně těší, pěkně mě mrcha lívanečník potrápil.

Ukázalo se, že na plynu s ním bude potíž. Prohlubně na lívance totiž byly přesně na hraně plynového plamene, takže půlka lívance připálená a druhá půlka syrová. Nakonec jsem to vymyslela s pomocí litinové desky, která mi krásně rozvedla teplo a už to docela klapalo. 

Nicméně i tak se mi lívance děsně lepily k povrchu a o nějaké snadné přípravě nelze vůbec mluvit. Ani ty obrázky nedopadly slavně. Takhle, kdo hledá, najde je tam, ale že by byly tak krásně viditelné jako na promofotkách, to ani náhodou. Zkrátka to vypadá, jako obyč lívancová flekatá struktura :-)

A jak tedy na ně?

400 g hladké mouky
500ml mléka
špetka soli
dvě lžíce cukru
15 gramů droždí
1 celé vejce

zamíchat, nechat v teple vykynout asi na dvojnásobek objemu a můžeme opékat, hezky z obou stran. Když se to takhle napíše, zní to jako hračka, že? Tak proč mi to tedy dnes zabralo celé dopoledne? :-)

Nicméně, bohatě pomáslované, s brusinkovou Ikea marmeládou, skořicovým cukrem nebo domácím vanilkovým... byly skvělé. Stálo to za to :-)

A co vy? Máte rádi lívance, nebo jste spíš na palačinky? 

..... zkoušíme vánoční hračky

Musela jsem být v roce 2013 opravdu velmi hodná, protože Ježíšek byl nesmírně štědrý. A protože jsme doma docela hravá parta, hned jsme se pustili do testování šunkovaru, který nám zpříjemnil silvestrovský večer opravdu parádní domácí šunkou bez konzervatů, barviv, umělých sladidel, solidel a jiných prevítů :-)

Tento šunkovar dostal manžel od Ježíška. Trochu jsme se báli toho hliníkového provedení. Ale koneckonců maso není přímo ve styku s kovovým tělem šunkovaru. Dává se do igelitového sáčku, takže je od hliníku izolováno. 

A jak to probíhalo? Naše první pokusná šunka byla z  kila kuřecích prsou. Na návodu jsme si přečetli jak postupovat a celkem se toho drželi. Maso manžel nakrájel na kostky, osolil, přidali jsme lžičku medu, deci vody a hoooodně promíchali. Z různých internetových zdrojů jsme už věděli, že důležité je nepodcenit promíchání. Maso by se mělo míchat dokud se voda zcela nevstřebá, resp. tak aby se vytvořil takový jakoby šlemovitý povlak na mase a nebyla tam už žádná tekutina. Někdo dává maso dokonce do pekárny, možná příště zkusíme. Přiznám se, že já se s masem nerada patlám, přece jen není to těsto :-), takže pekárna je asi pro mě lepší volba. 

Hodně lidí v diskuzích zmiňuje, že používá tzv. rychlosůl, která se dá koupit  pod názvem Praganda v některých obchodech či řeznictví. Jedná se o průmyslovou sůl s obsahem dusitanů, která usnadní přípravu, brání zešednutí šunky a částečně konzervuje. Podle některých zdrojů pokud se nedá rychlosůl, šunka zešedne. Jednak jsme ale ji ale neměli a navíc se mi to zdá jako zbytečná chemie navíc. Takže jsme dali (dle dalších internetových rad) sůl mořskou a zabralo to skvěle, nic nezešedlo :-)

Ïnu, takže promícháno, ochuceno a vloženo do lednice na dvoudenní odležení. Po těch cca 48 hodinách jsme dali vařit do vody, samosebou i s celým šunkovarem. No, vařit, teplotu jsme udržovali na 75 C, je to takový ten moment, kdy se zvolna odlepují ode dna malé bublinky, a nechali to takto 2 hodiny. 

Co budu povídat, napínavé to bylo. Měli jsme obavy, že šunka bude zešedlá, suchá, drolivá nebo jinak pokažená a u jejího vytahování ze šunkovaru jsem si napětím okousala všecky nehty :-)

Výsledek byl ale super, úžasný, fenomenální. Šunka je krásně světle  růžová, perfektně drží tvar a chutná vážně božsky. Nakrájená na tenoučné plátky k domácím rohlíkům je ... no prostě lepší než od řezníka! 

A výtečně se hodila i k novoroční čočce nebo pro Adélku s bramborovou kaší. 

Přiznám se, že šunka byl zejména manželův experiment a já jsem spíš dozorovala, kibicovala, okukovala a ochutnávala :-)

Mě Ježíšek potěšil flambovací pistolí, se kterou teď řádím já. Je to možná ještě víc napínavé než šunkovar, rozhodně je to pro mě celkem adrenalin... a o tom zase někdy příště :-)

Taky vám Ježíšek donesl nějaké kulinářské náčiní a nové hračky do kuchyně? 

.....připravím domácí lemon curd

Kdo jednou ochutnal tuto svěží lákavou citronovou dobrotu, nedá na ni dopustit. Popravdě nechápu, jak jsem mohla tak dlouho bez Lemon curd žít. Tento báječný citronovo-máslový krém se dá koupit například v Marks & Spencer, ale jednak vyjde poměrně draze a navíc doma je prostě doma. 

Mrkněte se mnou, jak vyrobit jednoduchý a skvělý lemon curd. 

Pro výrobu jsem použila 

4 žloutky

100g cukru

50 g másla

70ml citronové šťávy a kůru ze dvou citronu 

Určitě doporučuji biocitrony minimálně dva na tu kůru. Šťávu už můžete použít samozřejmě nebio :-)

Inspiraci jsem čerpala z různých zdrojů, ale nevíc mi sedl postup od http://kitchenette.cz/

Dejte na sporák hřát vodu na vodní lázeň a mezitím dobře omytje a jemně ostrouhejte biocitrony. 

Tady je ale potřeba opatrně strouhat jen tu žlutou svrchní část, bílá slupka je hořká a naše krásné citronové dílo by definitivně zhatila. 

Žloutky, cukr, máslo a citronovou šťávu míchejte nad vodní lázni metličkou do zhoustnutí. Z mé zkušenosti je potřeba opravdu poctivě míchat, aby se vytvořil skutečně jemný a hladký krém. V opačném případě by to mohla být míchaná vajíčka s citronovou příchutí a to nechceme :-) Princip je stejný jako u Holandské omáčky nebo domácí majonézy. 

Hotovo, je to jednoduché, rychlé a božské. Krém vydrží v lednici cca 14 dnů, pokud ho během té doby nesníte. Naučila jsem se totiž chodit jej ujídat místo Nutelly :-). 

Báječný je do řezů, zákusků, na palačinky nebo například s lineckým. 

Ze zbylých bílků můžet udělate pusinky nebo makronky a koneckonců, takové makronky s lemon curd by taky nebyly vůbec marné. 

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/8533121/?claim=qercr5sb764">Follow my blog with Bloglovin</a>

.... užívám si vánoční pohody s Masala chai

Co dělám o svátcích? Odpočívám, připitoměle se usmívám a cestou na balkon pro cukroví překračuju kopice Adélčiných nových hraček či her vršících se různě všude možně. Taky sedím na gauči, kochám se svými dárky, čtu si návody k jejich použití, usrkávám masalu a ujídám křížaly. Prostě paráda. 

Musela jsem tento rok být mimořádně hodná, protože mě Ježíšek doslova zasypal kupou dárků. A trefil se bezvadně i do mé oblasti zájmu. Dostala jsem hračky a vychytávky pro vaření, pečení, focení a dokonce i šití. Takže tyto dárky jsou pro mě obrovskou radostí a zároveň i závazkem, abych nejen, že nezlenivěla, ale naopak se i dál rozvíjela a učila se nové věci. Šití na stroji tedy bude mega výzva :-).

O dárkách detailně třeba v některém dalším článku. Teď ta Masala :-)

Masala chai nebo Dátá Masala je tradiční indický nápoj tvořený černým čajem, kořením, mlékem a medem či cukrem. 

Kdo ji má rád, udělá nejlépe, když si dojde do čajovny. Miluju Masalu,  je to můj nejmilejší zimní zahřívací nápoj a ať dělám co dělám, jako v čajovně nikdy nechutná. Ale blíží se tomu :-). Hotová směs se dá koupit v čajovnách nebo ve specializovaných obchodech s čajem a kávou. Zároveň se dá použit (a to je i lepší varianta) kvalitní černý sypaný čaj a s láskou doma připravená vyvážená směs koření. Bezvadnou inspiraci na směs koření nabízí například Věruška.

Připravená směs čaje a koření se vsype do vroucí vody a nechá se chvilku vařit. Mě se osvědčilo tak asi pět minut pro ideální sílu čaje. Poté se vlije mléko a opět nechá projít varem, následně osladí, nejlépe hnědým cukrem či medem a popíjí horké. Nebála bych se do vroucí směsi vhodit i kousíček zázvoru pro ještě hřejivější chuť a slaďte určitě poctivě. Tady bych na sladkém nešetřila. Neslazená masala opravdu není nic moc... aspoň pro mě :-)

Dejte si šálek se mnou! Mimochodem hrníček a miska, ze které uzobávám křížaly, jsou rovněž jedním z Ježíškových dárků. S těmi puntíky se opět trefil do černého :-)

.... balím dálky v tlumených přírodních tónech

V mém nové článku pro Studentpoint jsem balila dárky trochu jinak než v minulých letech. Dnes jsou trendy dárky balené v hnědých či bílých papírech, tak jsem se rozhodla pustit se do toho také :-)

 Celý článek naleznete na Studentpointu. 

Přeji krásný poslední adventní víkend!

.... pokusím se o stromečky z hmoty na pusinky

Tenhle nápad jsem viděla na pinterestu a moc se mi líbil. Takže když jsem dělala poslední vánoční pusinky. Musela jsem to prostě zkusit. Vyžebrala jsem v místní cukrárně kornoutky na zmzrlinu, zbytek sladkého bílkového sněhu jsem obarvila nazeleno a dala se do toho. A výsledek? No, ukázalo se, že bez cukrářského sáčku s pěknou zdobící špičkou to nikdy velká krása nebude. Poťapkávací metoda se zdá být  ve výsledku málo úhledná .... Ale naštěstí mám už u Ježíška sáček objednaný, tak třeba už příští pokus bude podle mých představ :-)

..... umixuju vanilkový cukr

Vanilkový cukr jde u nás docela na dračku, obzvláště před Vánoci. A protože ten vanilinový  z obchodu je prachsprostá chemie a v zásadě stojí za houby, mrkněte se se mnou jak vyrobit doma ten pravý úžasný cukr s pravou vanilkou. Nooooo a  možná by se hodil i jako bezva jedlý dárek :-)

K výrobě není potřeba nic víc než lusk pravé vanilky, krupicový cukr a mixér.

 Počítejte tak 150-250g cukru na vanilkový lusk (různé zdroje uvádějí různá množství, místy až do dvou kil cukru, ale to se mi zdá vážně slabota. Zkrátka aby to chutnalo jako vanilkový cukr a nebylo v něm doslova stopové množství vanilky, nebojte se přitlačit. Koneckonců, "naředit" čistým cukrem můžete vždycky.)

Nejprve je potřeba podélně lusk opatrně rozříznout a semínka vsypat do dózičky s připraveným cukrem. Do dózy s cukrem a semínky vložte i lusk a pořádně protřepejte.

 V podstatě je hotovo. Já však používám trik odkoukaný od Jamieho Olivera a tím je rozmixování lusku s cukrem až na prášek. Pak už stačí jen směs prosít a nasypat do nějaké hezké nádobky.

Já jsem zvolila sleničku od kávy a pomocí tabulové fólie a Adélčiny křídy spáchala popisek. Křídu jsem nakonec zafixovala lakem na vlasy a světe div se, nápis drží jako přibitý :-)

Taky milujete vůni vanilky? :-)