..... sestavím lehoučký a zábavný letní dezert + vyhlásím vítěze giveaway

Jaro je v plném proudu, léto už vykukuje za rohem a to je ten správný čas na zahradní posezení a oslavy. Žádný dezert se k posedávání na podvečerní terase nehodí lépe než jahody se šlehačkou. Už jen proto, že jahodová sezóna je tu! 

Tentokrát jsem zvolila naprosto jednoduchou úpravu a efektní jednoporcové servírování do skleniček. Sklenek od přesnídávek máme doma koneckonců celkem slušnou sbírku :-), tak je potřeba najít pro ně využití. 

Tento "moučník" jsme připravovaly s Adélkou pro manžela k narozeninám. Víte, on nemá moc rád sladké, zato ale miluje jahody se šlehačkou, bez nějakých dalších řečí. Takže jsme vrstvily zcela jednoduše. 

Dospod  na kousky nakrájený mramorový korpus z klasika třené mramorové bábovky.  Vrstva čerstvě ušlehané šlehačky, jen lehounce oslazené a cinknuté vanilkovým extraktem. Navrch nakrájené první letošní jahody z Vraňan. A nakonec už jen čokoládové srdíčko.

Asi budu tyhle skleničkové dezerty dělat častěji. Jednak je to ideální porce. Nezůstávají žádné zbytky, které mě pak pokoušejí v lednici a lákají mě k dojedení a navíc vypadají roztomile.

A já vím co vás zajímá nejvíc. Kdo vyhrál kávovou skládačku? S komentářem číslo 6, je to Veronika A. Píšu mail a moc děkuju za účast!

Abych byla fér, rovněž odpovím na otázky, které jsem vám v soutěži položila :-)

Kávu nebo čaj? Kávu, jednoznačně. Miluju její vůni, strukturu, ráda pracuju s kávovými zrnky. Čaj piju když jsem nemocná, nebo když doma dojde mléko. Kávu totiž piju jedině s mlékem a pokud není, tak si ji raději nedám.

Červené nebo bílé? Bílé, rozhodně, nejlépe Rulandské šedé. Červené jsem pívala zamlada, ale už tehdy mi nechutnalo. Je mi po něm těžko a můj žaludek jej špatně snáší.
Hořká nebo mléčná?  Inu, jak na co. Jen tak na zobání mléčná. Ale když si chci pochutnat tak dobrá hořká a stejně tak na vaření či pečení hořkou.
Co jste se naučili vařit jako první? Stejně jako Verča, i já jsem začínala s pudingem. Byly v něm pucky a stála v tom lžíce. A první vyloženě moučníkový pokus si pamatuji škubánky, to mi bylo asi osm. Na základě večerníčku o Kátě a Škubánkovi, jsem si našla v mamčině kuchařce recept a dala se do díla. Byl z toho děsivý lepenec, kterým se mi podařilo v tlusté vrstvě pokrýt většinu kuchyně. Stále si vybavuju ty vodovodní kohoutky na něž jsem ťapala těma zaškubánkovanýma ručkama, takže byly celé obalené hustým bramborovým těstem. Najít, který kohoutek je na teplou a který na studenou vodu se dalo pouze po paměti.

Dodnes, jsem nesebrala odvahu dát se znovu do přípravy škubánků. Takové to bylo trauma!:-)

Mějte krásný den!