..... zkoušíme vánoční hračky

Musela jsem být v roce 2013 opravdu velmi hodná, protože Ježíšek byl nesmírně štědrý. A protože jsme doma docela hravá parta, hned jsme se pustili do testování šunkovaru, který nám zpříjemnil silvestrovský večer opravdu parádní domácí šunkou bez konzervatů, barviv, umělých sladidel, solidel a jiných prevítů :-)

Tento šunkovar dostal manžel od Ježíška. Trochu jsme se báli toho hliníkového provedení. Ale koneckonců maso není přímo ve styku s kovovým tělem šunkovaru. Dává se do igelitového sáčku, takže je od hliníku izolováno. 

A jak to probíhalo? Naše první pokusná šunka byla z  kila kuřecích prsou. Na návodu jsme si přečetli jak postupovat a celkem se toho drželi. Maso manžel nakrájel na kostky, osolil, přidali jsme lžičku medu, deci vody a hoooodně promíchali. Z různých internetových zdrojů jsme už věděli, že důležité je nepodcenit promíchání. Maso by se mělo míchat dokud se voda zcela nevstřebá, resp. tak aby se vytvořil takový jakoby šlemovitý povlak na mase a nebyla tam už žádná tekutina. Někdo dává maso dokonce do pekárny, možná příště zkusíme. Přiznám se, že já se s masem nerada patlám, přece jen není to těsto :-), takže pekárna je asi pro mě lepší volba. 

Hodně lidí v diskuzích zmiňuje, že používá tzv. rychlosůl, která se dá koupit  pod názvem Praganda v některých obchodech či řeznictví. Jedná se o průmyslovou sůl s obsahem dusitanů, která usnadní přípravu, brání zešednutí šunky a částečně konzervuje. Podle některých zdrojů pokud se nedá rychlosůl, šunka zešedne. Jednak jsme ale ji ale neměli a navíc se mi to zdá jako zbytečná chemie navíc. Takže jsme dali (dle dalších internetových rad) sůl mořskou a zabralo to skvěle, nic nezešedlo :-)

Ïnu, takže promícháno, ochuceno a vloženo do lednice na dvoudenní odležení. Po těch cca 48 hodinách jsme dali vařit do vody, samosebou i s celým šunkovarem. No, vařit, teplotu jsme udržovali na 75 C, je to takový ten moment, kdy se zvolna odlepují ode dna malé bublinky, a nechali to takto 2 hodiny. 

Co budu povídat, napínavé to bylo. Měli jsme obavy, že šunka bude zešedlá, suchá, drolivá nebo jinak pokažená a u jejího vytahování ze šunkovaru jsem si napětím okousala všecky nehty :-)

Výsledek byl ale super, úžasný, fenomenální. Šunka je krásně světle  růžová, perfektně drží tvar a chutná vážně božsky. Nakrájená na tenoučné plátky k domácím rohlíkům je ... no prostě lepší než od řezníka! 

A výtečně se hodila i k novoroční čočce nebo pro Adélku s bramborovou kaší. 

Přiznám se, že šunka byl zejména manželův experiment a já jsem spíš dozorovala, kibicovala, okukovala a ochutnávala :-)

Mě Ježíšek potěšil flambovací pistolí, se kterou teď řádím já. Je to možná ještě víc napínavé než šunkovar, rozhodně je to pro mě celkem adrenalin... a o tom zase někdy příště :-)

Taky vám Ježíšek donesl nějaké kulinářské náčiní a nové hračky do kuchyně?