.... připravím letní dezert skoro bez výčitek

Přiznám se, že k tomuto dezertu mě inspiroval díl pořadu "Jamieho rodinné Vánoce" (který TV Prima vysílala z nepochopitelného důvodu v půli června... asi abychom se ochladili alespoň virtuálně :-)

Jamie tam připravoval "třaslavé mandarinkové želé" a protože u nás zrovna není sezona mandarinek, ale jahod, trochu jsem si to upravila. 

K výrobě tohoto skvělého letního dezertu je potřeba jen několik málo surovin: ovoce, ovocná šťáva (v mém případě džus), želatina a cukr. Neptejte se, proč jsem nevyfotila i jahody a cukr, když už jsem fotila suroviny..... nevím, položila jsem je na druhou stranu stolu a zapomněla je vyfotit, asi jsem měla úpal :-) (fotila jsem pár dnů zpět v těch největších vedrech.

Použila jsem klasickou práškovou dortovou želatinu. Čirou, ale klidně by se dala i červená vzhledem k jahodovému konceptu. Vsypala jsem želatinu do 250ml jahodového džusu a ještě trošku přisladila. Směs   jsem  přivedla k varu a malou chvilku míchala dle návodu. 

Čtyři obyčejné malé sklenky z Ikea jsem pomocí citronové šťávy ozdobila mým oblíbeným cukrovým "límečkem" a  na dno každé skleničky dala několik menších jahod. Pak už stačilo jen jahůdky přelít tekutou želatinovou směsí, vetknout snítku máty nebo v mém případě stévie a šup s tím na pár hodin  do lednice. 

Příprava trvala všehovšudy maximálně 5-8 minut a úspěch byl fenomenální :-)

... navštívím i s rodinou Apetit Piknik

Letos jsem bohužel propásla Prague food festival a o to víc jsem se těšila na dnešní Apetit piknik.

A víte jak to bývá, když se na něco hrozně těšíte a nakonec jste zklamaní? Tak tohle rozhodně NEBYL  ten případ :-)

Vyrazili jsme hned ráno, abychom dorazili včas. Přesto už krátce po desáté bylo na Karlínském náměstí velice rušno a živo.

Atmosféra pikniku byla velmi příjemná a přátelská, návštěvníci dobře najezeni, slunce hřálo, muzika hrála a všichni se usmívali. 

Jako správní gastrosexuálové jsme obcházeli stánky, patřičně obdivně vzdychali a ledasco jsme si i dali. 

Můj dojem je, že v nabídce bylo hodně sladkostí a o něco méně masa, sýrů či nesladkých jídel obecně. Což není pro mě vůbec na závadu, já sladké ráda a manžel, coby masosaurus si nakonec taky na své přišel :-)

Nádherné pralinky a lanýže od Lucie Glasiter 

Super extra bezvadný hamburger z Foodtracku Paula Daye The real meat society

Hodně si piknik užila i Adélka.

Pochutnala si na dortovém lízátku s tučňákem od Zuzany Dvořákové.

Koláčku s ovocem v Delikatesky od naší mámy.

A ze všeho nejvíc  jí chutnaly těstoviny od Honzy a Matěje.

Penne s hovězím ragů na víně se smetanou byly opravdu fantastické. 

K pikniku hrály "kapely k nakousnutí", tedy skupiny, jejichž název souvisí s jídlem. Manžel se těšil, že vystoupí Red hot chili peppers a Meatloaf nebo alespoň Nukleární vokurky :-)

Srandaaaa samozřejmě! 

Užili jsme si bezvadnou kapelu Chamber Worcester, partu kluků, kteří se při hraní  dobře bavili.Pozitivní náladu šířili do řad již tak vcelku spokojených žvýkajících návštěvníků :-)

Odpoledne byly naplánovány další kapely a hudební produkce, ale bohužel tolik jsme se zdržet na pikniku nemohli. 

Mrzelo mě také, že můj žaludek není nafukovací a proto jsem si nemohla dát spoustu věcí, na něž jsem měla zálusk....

Paellu z Blue Fjord 

Dlouho předlouho jsem se rozmýšlela zda si mám dát filipínský dezert halo-halo, nakonec jsem si ho nedala a teď toho lituju :-), snad příště. Do té doby budu alespoň občas brousit na jejich webu. 

Stejně tak na  lákavě vypadající sendvič z Bread gap už nám nezbylo místo, bohužel. Nedostala jsem se na věhlasné zmrzliny od Katky Kočičkové ani k makronkám. I to je můj plán na příští ročníky :-)

Suvenýrem, uloveným na doma je polosuchý cider a bůčková paštika, na kterou se obzvlášť těším. 

Jsem nadšená a ještě plná dojmů. Zkrátka a dobře to byla velice podařená a dobře zorganizovaná akce. Těším se na další ročník!

..... smíchám levanduli s cukrem

Levandule uklidňuje, zahání stres a pomáhá proti nespavosti. Pojďme si letní dny  osladit s blahodárnou levandulovou vůní!

Kdo by ji mohl nemít rád? Oblíbená bylinka s drobnými fialovými kvítky totiž umí zázraky. Hojně je využívána v kosmetickém průmyslu pro svou líbeznou vůni a zkrášlující účinky. Dokáže však také zklidnit podrážděnou mysl, odstranit stres a přivolat klidný spánek se sladkými sny.

K přípravě levandulového cukru potřebujeme: krupicový nebo moučkový cukr, sušené kvítky levandule, uzavíratelnou skleničku a případně kousek plátna či hezký ubrousek a stužku na ovázání.

1. krok

První a vlastně zároveň poslední krok je opravdu jednoduchý. Smícháme cukr s levandulovými květy. Zde se vyplatí střídmost, protože levandule je opravdu velmi výrazně aromatická. Doporučujeme na zhruba 200 gramů cukru jednu kávovou lžičku bylinky. Pro intenzivnější vůni lze suroviny nadrobno pomlít v robotu. Mixováním se silice více uvolní a vůně bude ještě výraznější.

2. krok

Směs cukru a levandule nasypeme do skleničky a uzavřeme. Necháme tak několik dnů a občas skleničkou zatřepeme, aby se obsah promíchal a vůně spojila s cukrem. A je vlastně hotovo.

Pokud máme cukr pro sebe, můžeme si jím osladit čaj či jej použít do dezertů nebo na pečení (například klasické bábovce dodá trocha levandulového cukru docela jiný, moderní rozměr).

Jestliže plánujeme cukr použít jako dárek, stačí na víčko uvázat stužkou kousek plátna a hned je na světě roztomilá maličkost pro kamarádku nebo třeba babičku. Stejným způsobem můžete připravit levandulovou koupelovou sůl – pouze zaměníme hlavní sladkou surovinu za slanou a místo cukru smícháme levanduli se solí.

Můj dnešní článek na Studentpointu.

Máte rádi levanduli? Těším se na Vaše komentáře. 

... vyškvařím sádlo v domácí pekárně

Předně musím přiznat, že tenhle projekt není z mé hlavy, ale odkoukala jsem ho od paní Brýdové, která zkrátka dobrými nápady jen hýří. 

Na škvaření v sádla v hrnci, postávání okolo a míchání mě nijak zvlášť neužije a proto, když jsem narazila na tuhle bezpracnou variantu, moje srdce zaplesalo. Sádlo zkrátka musí být a domácí  je prostě domácí. Sádlo z domácí pekárny mě tedy rozhodně oslovilo. Mám celkem obyčejnou pekárnu z Lidlu, ale musím zaklepat, že slouží dobře, a to je v provozu několikrát týdně už skoro dva roky.

Takže začínám tím, že poprosím manžela, aby nakrájel koupené pláty sádla na kostičky. Já to děsně nerada dělám, jde to ztuha, klouže mi ten mastný nůž v ruce  a vůbec z toho kouká pěkně krvavý úraz. Když tuhle fázi mohu někomu předat, tak jsem radši a manželovi to jde s nožem obecně nějak líp než mě.

Stačí tak asi dva větší pláty koupeného sádla, nemělo by tam být žádné maso, může to pak při škvaření dělat neplechu. Nakrájené na asi 1x1cm kostičky vrazím do pekárny a zvolím program marmeláda.

Program trvá zhruba hodinu a půl a na správné zezlátnutí škvarků je to málo, takže po dokončení cyklu odliju vyškvařené sádlo a dávám program znovu.

Sádlo slévám do malých skleniček od přesnídávky a předtím je proliju vařící vodou, abych měla aspoň náznak sterilizace nádobek :-). Ale mám za to, že u toho sádla by se to ani zas tolik řešit nemuselo.

Těsně před koncem druhého cyklu zakápnu škvařící se směs trochou mléka, tak možná půl deci, aby škvarečky hezky zezlátly, po chvilce sliju zbytek sádla do další skleničky přes sítko, škvarky dám extra a hodně prosolím. Nebo "hodně podle mého", protože vzápětí přijde manžel, prohlásí, že škvarky musejí být daleko slanější a sypne tam ještě pořádnou dávku soli.... už to asi u nás jinak nebude :-)

Zhruba z kila sádla mám 3 skleničky vyškvařeného sádla a misku škvarků. Těch už tedy moc není, škvařili jsme minulý týden, a ubývají opravdu před očima. Ještě před pár lety bych nevěřila, že se jednou přistihnu, jak chodím užírat škvarky potají lžičkou, přesto je to tak. :-)

Jinak, tuhle poslední dávku jsme dělali minulý týden, když tolik a hlavně pořád pršelo. V současném konečně krásném tropickém počasí už nemám na sádlo zase tolik pomyšlení a asi se půjdu škvařit já sama a to na sluníčko :-)

.....vylouhuju bezinkovou limonádu

Pořád jedu na bezinkové vlně! A zdá se, že dokud bezové keře pokvetou, budu experimentovat, až do bezvědomí.

Takže můj poslední bezový projekt se jmenuje bezinková limonáda. Každý ji asi zná od babiček jako připomínku a synonymum jara v plném proudu, zvolna přecházejícího do léta. Letos to s tím počasím moc letně nevypadá, asi budu muset vymyslet nějakou i teplou bezovou variantu, něco pro zahřátí, třeba bezový čaj :-)

Zpátky k limonádě: 

Bezinky jsme měly natrhané, něco padlo na kosmatice a zbytek jsem použila právě na můj limonádový experiment.

Co bylo potřeba? 

4 litry vody

200 gramů cukru

5 velkých nebo 10 malých květenství bezu (předem opláchnutých, aby z toho nakonec nebyla bezová limča s hmyzí příchutí)

1 citron

půl lžička sušeného droždí

Vodu jsem svařila ve větším hrnci, do ještě teplé rozmíchala cukr a po vychladnutí zhruba na tělesnou teplotu jsem vymačkala celý citron, šupla 1/2 lžičky droždí a bezové květy. Droždí se přidává pro vytvoření bublinek, díky němu bude limonáda opravdu perlivá. Bublinek by se dalo dle jiných receptů dosáhnout i prodloužením doby louhování až  na jeden týden, ale tak dlouho se mi čekat nechtělo. 

Přikryla jsem poklicí, aby se do toho neprášilo a taky aby to nechodily upíjet kočky, ony jsou děsné gurmánky a fakt by si klidně daly. Nechala jsem stát přes den na lince a na noc uložila do lednice. 

Po 24 hodinách jsem slila přes plátýnko a trychtýř do dvou litrových lahví a můžeme upíjet. 

Sklenička s oblíbeným cukrovaným okrajem tomu dodá ten správný šmrnc

První dojmy jsou rozhodně pozitivní, ale došla jsem k závěru, že na mě je málo sladká. Asi jsem vážně vážně děsně na sladké, protože příště musím zkrátka přisladit. Ale nejsem sama, na intermetu jsem našla spousty receptů s rozpětím cukru 200-400g, takže další várků se nebudu bát více cukrovat. Možná dám i trošku víc citronu :-)

Co vy na to? Zaujala vás bezinková limonáda? 

... vyrobím tričkový náhrdelník

(můj sedmý návod pro Studentpoint)
Toužíte po vlastním originálním náhrdelníku, navíc takovém, který zvládnete udělat sami raz dva a jaký nikdo jiný nemá? Ano, právě jaro je ten správný čas pro veselé doplňky a vnesení barev a svěžesti do vašich outfitů. Tak tedy hurá do šatníku pro staré bavlněné tričko! Dále potřebujeme už jen nůžky a na ozdobu knoflíky, sponky, brože či korále. Hodit se bude také tavná pistole či jehla a nit.

1. krok

Z trička odstřihneme rukávy, výstřih a spodní lem.

2. krok

Střiháme ve směru od jednoho boku k druhému proužky cca 1,5–2 cm široké a zároveň na druhém boku nedostřiháváme do konce.

Vznikne nám jakýsi střapatý vějířek, jak můžete vidět na obrázku.

3. krok

Všechny proužky postupně v rukách natáhneme, jak jen to půjde. Když je uvolníme, stočí se samy do ruličky.

Takto to bude vypadat po natažení a srolování všech proužků.

4. krok


V místě, kde nám drží proužky látky pohromadě, tedy v tom nedostřiženém místě na jedné straně, si vezmeme celou délku látky do ruky, zmáčkneme těsně k sobě a převážeme buď jedním odstřiženým proužkem, nebo třeba kouskem kůže. Můžeme zajistit tavnou pistolí, popřípadě převázat a nechat uzlík.

5. krok

Vzniklý náhrdelník můžeme dozdobit různými prvky, nebo ho nechat jednoduchý.

Tričkových náhrdelníků si můžete vyrobit spousty a kombinovat je s různými kousky oblečení. Podle délky náhrdelníku je možné ovinout ho kolem krku nadvakrát jako šátek, či jej ponechat navolno v delší podobě.



Jak se vám náhrdelník líbí? Zkusíte jej vyrobit ze svého starého trička?

..... osmažím kosmatice aneb obalované bezové květy

Konečně! Konečně jsem se dočkala sluníčka a s tím i možnosti, vzít dopoledne do jedné ruky košíček, druhou rukou chytit za tlapku Adélku a vydat se za město na bezinky.

Ukázalo se, že to vlastně bude celkem výzva, protože nejspíš měli stejný nápad i všichni ostatní. Většina bezových keřů v okolí byla bez květů přibližně do výše dospělého člověka a tráva kolem nich udusána, jak se tam někdo bezuchtivý sápal.

Takže nakonec jsme musely hledat notně dlouho, než se nám podařilo košíček aspoň částečně zaplnit.

Doma jsme úlovek opláchly, a zatímco z květů okapávala voda, připravila jsem těstíčko, na které jsem použila: 

2 vejce

100g hladké mouky

špetku soli

250ml mléka 

Je to v podstatě takové palačinkové těsto a do něho se květy bezu namáčejí. 

Šup s tím na pánev do rozpáleného slunečnicového oleje. Nechala jsem osmažit a podle rad v chytrých knihách jsem mezitím zastřihovala přebytečné stopky. 

Pak už stačilo jen obracečkou otočit a nechat osmažit i z druhé strany a dílo je hotovo. Nechala jsem je chvilku na papírových utěrkách odsát tuk a ještě hotové trošku osolila.

Podávali jsme s bramborami, a byla to opravdu parádní bezmasá varianta víkendových řízků. Skvěle si je umím představit třeba s domácí tatarkou nebo nějakým pikantním dipem.  

Na internetu jsem  narazila  i na sladkou verzi, kdy se hotové kosmatice obalí ve skořicovém cukru. Už se těším až to vyzkouším, musím to stihnout než skočí období květu. 

Jinak ze zbytku dnešní sklizně už se mi na lince louhuje bezinková limonáda. Hotová bude zítra kolem poledne a já už se nemůžu dočkat. 

Znáte kosmatice? Děláváte je, nebo se je teprve chystáte vyzkoušet? Těším se na vaše komentáře. 

.....vyrobím přírodní sýr typu "Lučina"

Je to tak neuvěřitelně snadné, že nemůžu uvěřit, že jsem to nezkusila už dávno. Již dříve jsem sice měla v plánu zkusit domácí přírodní sýr, ale měla jsem obavy, že mi to nepůjde a tak odkládala a odkládala a pochlapila jsem se až nyní.

Přitom výroba tohoto naprosto nejjednoduššího sýra je opravdu hladce. Potřebujeme k tomu pouze kvalitnější velký bílý jogurt 500g (použila jsem osvědčenou Hollandii), kyselou smetanu a trochu soli. 

V první řadě jsem si smíchala v míse všechny suroviny (jogurt, smetanu a sůl) a mezitím jsem dala na sporák do hrnce s vodou vyvařit plenu, kterou budu potřebovat na přecezení. U takhle čerstvého sýra nevím jistě, jestli je potřeba vyvařovat, ale jeden nikdy neví, a není to skoro žádná práce, tak jsem to raději udělala. 

Do hrnce jsem položila cedník, resp. větší síto, přes něj vyvařenou plenku místo plátýnka a nalila tam s pomocí stěrky připravenou směs. 

Překryla jsem cípy plenky, talířkem a zatížila kilovým balením cukru, aby přebytečná voda odkapávala dolů přes plenu a cedník do hrnce. Nechala jsem takto přes noc na lince odpočívat, ráno jsem přesunula ještě asi na deset hodin do lednice a odpoledne po příchodu z práce jsem celá natěšená rozbalila sýrový balíček. 

Je to paráda! Na rohlíku chutná malým a na křupavém chlebu zase velkým. Chuť je prakticky navlas stejná jako Lučina, možná o krapítek lepší :-).

Není to vůbec nic těžkého a výsledek je úžasný. Pokud také milujete Lučinu a máte  doma jogurt a smetanu, dejte se do toho!

.... upeču populární makovec

Kdysi jsem na netu narazila na recept na makovec do domácí pekárny. Párkrát jsem to tak zkusila, ale nějak mi hrozně vadil ten hranatý chlebový tvar, ukrojit si krajíc makovce mi bylo nějak proti mysli. Navíc ho do té pekárny bylo stráááášně moc a u nás žádnej velkej další žrout sladkostí kromě mě není......Taaaaaaakže jsem původní recept vydělila dvěma a dělám makovec z poloviny, buď do dortové formy, nebo do u mé dcery velmi populární, IKEA koníkové formy.

Suroviny:
1/2 hrnku mléka
1 vejce
1/2 hrnku oleje
1/2 hrnku mletého máku
1/2 hrnku cukru krystal
1 a 1/2 hrnku polohrubé mouky
1/2 prášku do pečiva (klasika prdopeč :-)

Na makovci celkem není co řešit, první se utře vajíčko s cukrem.

Postupně se přidají ostatní přísady, olej, mák, mléko, mouka a prdopeč, občas přidávám i rozinky.

Celé se to pořádně umíchá metličkou, vůbec člověk udělá dobře, když si na to sežene kvalifikovanou odbornou pomoc, výsledek je pak zaručen. 

Naliju do dortové formy a dám do předehřáté trouby na 170C tak asi na 30-40 minut, hlídám. Tentokrát jsem po upečení a vychladnutí ještě pocukrovala tečkovaně přes šablonku.

A výsledek je zase jiný než koník se šlehačkovou hřívou, takový dospělejší a decentní. 

Máte rádi makovec? Jak se Vám líbí tohle provedení?