.... navštívím výtvarně-sochařský workshop

Začátkem prosince jsem se společně s Kamčou zúčastnila třídenního výtvarně-sochařského workshopu. Konal se v  Organizaci pro pomoc uprchlíkům v rámci projektu „Člověk člověku“, který byl realizován za podpory Magistrátu hlavního města Prahy.

Zacházet s materiálem nás učil a prvními výtvarně-sochařskými krůčky provázel kolumbijský umělec Carlos Andrés Acevedo Correa. A že s námi musel mít leckdy těžkou práci :-)

Kurz se konal ve třech na sebe navazujících sobotách. V rámci kurzu jsme se měli naučit vyrobit "aztéckou masku".

Na první den kurzu jsem si ze samé roztržitosti zapomněla vzít foťák, takže z prvních dojmů bohužel nemám obrazovou dokumentaci. 

V ten první den jsme dostali každý tužku a A4, na kterou jsme měli předkreslit, jakou masku budeme tvořit. V téhle fázi mi to šlo nádherně, nakreslila jsem takovou krásnou úhlednou hlavu kočky s přesvědčením, že takhle bude moje maska vypadat.

Poté jsme si vzali každý notný kus hlíny, ze které jsme pak měli vytvarovat zvolenou podobiznu v plastické podobě. A zde se již ukázalo, jak se v průběhu práce  leccos může zvrtnout a pořád mi z toho ne a ne vyjít ta původní kočička. Takže jsem ji nakonec musela transformovat do lidské podoby :-). Práce s hlínou mě hrozně bavila,  byl to takový tvůrčí krásný očistný proces a samotná hlína byla moc příjemná do ruky.

Na hotový hliněný 3D "obličej" jsme vrstvili tekutou sádru. Sádry na to padlo docela obrovské kvantum. Po navrstvení sádrové hmoty bylo nutno počkat do příštího týdne na další sobotu. Z té už naštěstí fotografie mám :-)

Druhou sobotu tam na nás čekali naše sádrové hromádky pod kterými se ukrýval námi vytvořený hliněný obličej. Nyní bylo nutné ze sádry hlínu vydolovat a hotový otisk očistit.

Šlo o to, že ze sádrové skořápky poté vznikl jakýsi korpus - negativ se kterým jsme dále pracovali.  Po očištění sádrového odlitku jsme jej vymazali vazelínou a pomocí lepidla a natrhaných kousků mokrého papíru začali tvořit samotnou masku. 

Tohle byla pro mě ta nejtěžší část. Jedná se o takovou jakoby skládačku, kdy zejména u první vrstvy měly jednotlivé dílky papíru přiléhat těsně jeden k druhému, netvořit mezery, ale ani se moc nepřekrývat.

 

Podobných vrstev jsme dělali několik střídali přitom klasický hnědý papír, noviny, obalové kartony od vajíček a gázu. Vrstev muselo být skutečně více, tuším minimálně pět, tak aby maska byla dostatečně pevná a nelámala se. Herkules a miska s vodou nám hodně pomohli pracovat s neposlušnými novinami a vajíčkovými obaly.  

 Poslední sobotu nás čekal hodně těžký krok, a to vydolovat vyschlou papírovou masku ze sádrového korpusu. Pro několik z nás to byl opravdu heroický výkon a při tahání masky z odlitku se ozývaly jak všemožné citoslovce, hekání i peprné výrazy. Kdyby někdo za dveřmi poslouchal, jistě z těch zvukových projevů hádal ledasco jen ne výtvarný kurz :-)

Nebýt Carlosovy hrubé síly, asi by mnohé z nás masku ze sádrové skořápky nedostaly :-) I já jsem nakonec svou masku z korpusu vysvobodila. Společně s Kamčou jsme ji tahaly ven jako dědek řepu a tato řepná metoda nakonec zafungovala výborně, huráááá.

V poslední fázi už nás čekalo jen zarovnání okrajů, začištění masky a dekorování. Tahle část mě bavila nejvíc, skoro stejně jako původní práce s hlínou. Na masku jsme malovali akrylovými barvami. Carlos doporučoval i využít pro zdobení všemožné peří, korálky či kamínky. Většina z nás však byla hodně konzervativní a drželi jsme se spíš při zemi :-)

Po třech příjemně strávených sobotách s milými lidmi, trpělivým instruktorem, kávou a sušenkami, jsme si domů odnesli každý svou masku. Každá byla úplně jiná a každá jinak krásná. Ve všech byla otisknutá osobnost jejího tvůrce, kousek momentální nálady, rozpoložení a povahy. 

Byl to moc příjemný kurz a doufám, že brzy budu moci zase něco podobného vyzkoušet.