.... zpříjemňuji si poslední měsíc těhotenství :-)

O tom, že druhé těhotenství pro mne v porovnáním s tím prvním probíhá o dost náročněji, jsem tu fňukala už hodněkrát. Finální fáze je ale opravdu zkouškou mojí už tak dost mizerné výdrže. V noci nespím, zato usínám během dne. Mám křeče v rukou, v nohou, falešné kontrakce, migrény, závratě no hrůza hrůzoucí :-).
Navíc jsem celá hrozně veliká, mílovými kroky se blížím k 70 kilům živé váhy a jakákoli změna polohy mi zabere několik minut času a toho manévrování. Brzy budu muset pro otočení se na posteli použít vysokozdvižný vozík..... Brrr! Naštěstí se to už kvapem krátí. Nic naplat, je potřeba udělat něco pro zachování pozitivní mysli a zvednutí nálady. 

Co že mi tedy zlepšuje 37. týden náladu? 

Ovocné nebo citrusové dekorace stolu. 

Tohle jsem odkoukala v pořadu Nigelly Lawson, která s oblibou dekoruje stůl klidně svazkem řapíkatého celeru a světe div se, ono to vypadá báječně. Já teď ujíždím na mísách a miskách s citrusy. Průběžně je ujídám a doplňuju tak vitamíny a zase na jejich místo pokládám nové plody, abych byla pořád obklopena jejich krásnou veselou barevností.

Nigella mi dělá společnost i v knižní podobě. 

Její knížku Život je hostina, doslova nabitou skvělými recepty, jsem dostala v únoru k narozeninám. Od té doby jsem ji mnohokrát prolistovala tam a zpět a kochala se úžasnými obrázky těch nejlákavějších jídel. A teď už se snad konečně dostanu k tomu něco z této báječné kuchařky vyzkoušet. Těšte se!

Stejně tak s oblibou pořád dokola listuju starými čísly Apetitu, kterých mám doma opravdu požehnaně. V jednom kuse se oblizuju a záložkuju si, co všechno jednou uvařím/upeču, až se mi vrátí energie a nálada.... Inspirace je hodně a plánů do budoucna snad ještě víc, jen ta síla, ta mi schází...

Pokud jde o jídlo, je to se mnou teď vůbec trochu těžké.

Ani trochu nemám chuť na opravdové alespoň "jedno teplé jídlo denně", do kterého mě stále nutí manžel. V podstatě jsem teď závislá na ovoci, jogurtech a sýrech. Což můj muž označuje jako "hrozné odbývání se", ale já do sebe fakt nic moc jiného nedostanu. V břiše už holt asi není pro samé miminko místo na jídlo. Takže jedna mála z věcí, kterou zvládnu během dne pojídat jsou kukuřičné lupínky. Baví mě jak chroupou a líbí se mi, že je můžu užírat průběžně nasucho (nějak je nesnesu rozmočené, takže mléko se na ně nesmí ani podívat). Každý má něco, já mám cornflakes, no :-).

Velkou ale opravdu obrovskou radost mi dělá můj nový krásný náhrdelník z e-bay, který jsem sama sobě koupila k svátku. Já vím, že je podzim a neonové barvy teď už skoro nikdo nenosí... Já jo :-). Ještě pořád bývá odpoledne dost krásně na to, abych jej mohla vytáhnout na  vycházku s Adélkou. A denně za něj sklízím tolik komplimentů, že jej prostě ne a nesundám, dokud neuhodí opravdové mrazy. 

 

Když mám sílu, háčkuju. Já vím, že bych se měla pustit do nějakého většího projektu pro miminko, ale jak říkám, strašně málo teď vydržím a tak běhám radši jen krátké tratě a háčkuju podložky pod hrníčky. Když už je ten podzim, tak ať se nám to doma taky trochu opticky zahřeje.... Spáchala jsem celou hromádku takových maličkých podložek pod hrníček v různých odstínech růžové až po fialovou a vypadají na stole moc hezky. Podzimně :-)

Mějte krásný den a třeba mi napište, co dělá momentálně radost vám.