... bojuju s chřipkou a spánkovým deficitem pomocí zbytků smyslu pro humor

No jo no, stát se to muselo. Onemocněla jsem protivnou virózou, stejně jako zbytek republiky. Vzhledem ke kojení s tím nemůžu nic moc dělat, můžu leda polehávat, pít zázvorový čaj a kňourat. Tak to dělám a rozhodla jsem se, řádně si zakňourat na blogu.

Zdroj Pinterest

Co naplat, spát se moc nedá, teče mi z nosu, nejde to zastavit a tak smrkám a kýchám, zatímco všichni kolem spokojeně spí. Jen co padnu vysílením a zaberu, vzbudí mě:

1. Stelinka, jak si nárokuje dávku mléka

2. Adélka s obsáhlým vyprávěním strašidelného snu

3. Kuna zatracená, která si za své zimoviště zvolila naši půdu

4. Manželův budík v 5:45

Mám trochu dojem, že Adélčiny noční můry souvisejí se šramocením lasicovité šelmy v podkroví. Budeme ji muset ekologicky zlikvidovat. Kunu! Ne Adélku :-)

Nevýhodou probuzeného dítěte bývá zpravidla jeho přestěhování do postele rodičů. Tak činí i Adélka, vecpe se ke mě, vsune mi studené nožky mezi kolena se slovy: "Zahřej mi ty špičky, mami." Brrr. Jak to vesele parafrázuje manžel:"Zahřej mi ty špíčky." Aneb co zmůže čárka nad í, že? :-)

Navíc nezáleží na velikosti dítěte, i to sebetitěrnější škvrně zabere valnou část postele. Takže většinu času co spím, tedy vlastně nespím, trávím cca na čtvrtce půlky :-)

Zdroj Pinterest

Taky jsem zaznamenala další potíž s rýmou. Jako člověk orientující se hodně čichem jsem při rýmě v loji, zvlášť při péči o miminko. Asi chápete kam tím mířím, zkrátka nic necítím a to ani ty vjemy nejtěžšího kalibru. Jediný způsob jak zjistit, zda Stelinka nepotřebuje přebalit je prostě ji ručně vybalit, každých 20 minut, nejlépe. Aby v tom chudinka neležela tři hodiny, protože matka je chabrus na nos :-)

Teda nééé, ještě je jeden způsob jak to zjistit. Jmenuje se - starší sourozenec. Bezvadná věc. Staršímu sourozenci můžete toho mladšího strčit pod nos s žádostí:"Čichni prosím, jestli není pokakaná." Odpověď většinou poznám už podle výrazu v tváři, ani mluvit nemusí :-). Nene, kecám, ona k ní čichá ráda, neustále a dobrovolně a já taky.

Jako na potvoru ale onemocněla i Adélka. Je tedy toho času doma ze školky, většinu dne tráví na gauči, kde si kupí hromady hraček a nutí mně u kojení Stelinky hrát prší. Jestli jste si, tak jako já, mysleli, že to nejde....tak jde. A protože už je jí líp, napadají ji všemožné ptákoviny, viz naše rozmluva dnes ráno:

Adélka: "Mami, mami, mami,já bych chtěla ještě dvě miminka, jednu holčičku a jednoho chlapečka."
Já:"Tssss, to jako, abychom měli čtyři děti? Chceš vážně dva další sourozence?"
Adu zatleská ručkama a souhlasně vypískne.
Já: "Heleď a co takhle deset, deset dětí bys nechtěla?" (sarkasm) :-)
Adu mě zpraží odmítavým výrazem a zavrtěním hlavy:"Neeeeeeeeeeeee, to je moc, to už by to tu bylo jako ve školce."

Taky myslím :-)

Zdroj Pinterest

Mějte krásný den a buďte zdrávi!