.... vyrobím pro Adélku kuchyňku ze staré skříňky

Tak tento dárek pro Aduš jsem plánovala už hrozně dlouho.

Strašnou dobu mi zabralo sehnat tu správnou skříňku. Občas jsem si něco vyhlédla na Aukru, ale buď jsem propásla konec, nebo to bylo daleko s osobním odběrem, případně se cena vyšplhala výš než jsem byla ochotna dát. 

Když zbýval pouhý týden do Adélčina svátku, začala jsem panikařit, že to nestihnu. Vlítli jsme tedy do Nábytkové farmy na okraji Kralup nad Vltavou a tam jsem si vybrala tu pravou  ani malou ani velkou, prostě ideální skříňku. 

Přiznávám, že jsem tam měla nahlédnout už dřív. Zaměření tohoto obchodu se starým nábytkem je mi docela sympatické, jak nabízeným retro sortimentem tak hlavně  spoluprací s komunitou Betel. Ta dává práci lidem bojujícím s různými závislostmi. Je to zajímavá a prospěšná záležitost. Koupíte si starý nábytek, nebo třeba porcelán či bytové doplňky a prodává vám je člověk právě z této komunity. 

Skříňka nás stála 200,-. Což bylo možná vzhledem k jejímu mizernému stavu poměrně dost... ale jak říkám, tlačil nás čas :-). Plusem je, že ochotný personál nám ji donesl sám od sebe až k autu, takže servis byl prostě vynikající. 

Další větší investicí byl Akrylový lak Hornbach 2v1 kolem 150,-, který manžel vybral v krásné barvě slonové kosti. Mohla jsem si tak zrealizovat svůj sen o retro vzhledu kuchyňky. 

Pak nás čekala spousta broušení.... Půjčená elektrická bruska dělala ohromný rámus a nakonec se ukázalo, že stará dobrá práce tzv. růčo s brusným papírem je efektivnější a zábavnější. Legrační na tom všem bylo, jak se Adélka na práci podílela aniž by věděla, co z toho bude. Měla za to, že chystáme prostě nějakou skříňku, ale o tom, že se tam rýsuje kuchyňka pro ní, neměla ponětí. Celou dobu jsme před ní pracovali jen se skříňkovým korpusem a všechny kuchyňské doplňky jsme tajili do poslední chvíle, takže překvapení nakonec opravdu bylo. 

Manžel vyřízl kulatý otvor na dřez z nerezové misky a našel starou baterii, která nám zbyla po rekonstrukci. 

Lakování...... Lak jsme nanášely s Adélkou molitanovým válečkem a to ve třech vrstvách, po dobu tří dnů. Vždycky den zaschnout a nanést další vrstvu. Záhyby a menší plochy natírala Adél štětečkem.  Lakování pro mě byla noční můra. První vrstva byla tak bublinkatá a šmouhatá, až jsem byla na zhroucení, že to je konec projektu... Ukázalo se však, že panika nebyla na místě, jakmile lak zavadnul, vrstva se sjednotila, po druhém a třetím nátěru už to byla paráda. 

Mezi schnutím laku jsem měla dost času na vymýšlení kompozice a celkového vzhledu. Spoustu inspirace jsem našla na Pinterestu, to je můj oblíbený a věčný zdroj kreativních nápadů. 

Zakoupila jsem v Tapetách na Florenci černou samolepicí tapetu na plotýnky a troubu. A taky jsem vzala  tabulovou tapetu, kterou jsem chtěla dát zboku skříňky jako na kreslení, nebo psaní "receptů" a podobně. Manžela ale osvítil nejlepší nápad, že místo obyčejné černé folie dáme tu tabulovou právě místo trouby a Adélka si tak bude moci kreslit na troubu každý den něco jiného, co bude péct.

V Ikei jsme pořídili už jen pár doplňků, úchytek, chňapky  ... A poslední den jsme poslali Adélku na hlídání k tetě a mezitím vše namontovali, nalepili a pokreslili. Když pak přišla Adu na svou oslavu až společně s ostatními hosty, čekala už kompletní postavená a vyšperkovaná kuchyňka jen na ni :-). 

A jak to vyšlo finančně? 

skříňka 200,-

lak cca 150,-

tapety 100,- (ale koupila jsem jich zbytečně moc a hora mi toho zbyla)

úchytky 80,-

kuchyňské doplňky a křídy na tabuli  250,-

celkem 800,- 

Typově podobnou, ale ne tak hezkou :-) prodává Ikea cca za 2000,- a to bez doplňků, takže myslím, že se to rozhodně vyplatilo.....

Jak se vám líbí?