31. května 2013

..... odliju stojánek na šperky ze sádry





Populární stojánky na prstýnky a náramky ve tvaru ruky jistě znáte. A právě na výrobu takového stojánku vám dnes přináším návod! Jedná se o můj 6. návod pro Studentpoint.cz

Pro výrobu stojánku budeme potřebovat sádru, vodu, starou misku a gumovou rukavici. Sádru běžně koupíte v hobby prodejnách pro kutily. Rukavice použijte, co nejmenší najdete. Možná vás překvapí, že i gumové rukavice na úklid se prodávají v různých velikostech, kupte si tedy pokud možno velikost XS. Upozorňujeme, že miska i rukavice se při výrobě stojánku zničí, proto použijte takové, které vám nebude líto ve jménu kreativity obětovat. Dále se bude hodit něco, čím rukavici přichytíte. My jsme to vyřešili prádelním kolíčkem.



1. krok

Sádru rozmíchejte ve vodě dle návodu na konzistenci hustšího jogurtu. Sypejte vždy sádru do vody, nikdy ne naopak.



2. krok

Rukavici přichyťte tak, aby visela a zároveň se nijak nedeformovala. My jsme při pracovním postupu použili již zmíněný kolíček na prádlo a jako oporu pro zavěšení obyčejný šanon.


3. krok

Do rukavice opatrně vlijte sádrovou hmotu a vydržte se nesmát. Může se totiž stát, že se kolem vás objeví radílkové, kteří budou tvrdit, že naplněná růžová rukavice vypadá trochu jako vemínko. Z osobní zkušenosti přiznávám, že čím déle jsem se na ni dívala, tím více mi tak připadala také. Nenechte se rozhodit a lijte. Kdo se bojí, nesmí do lesa!


4. krok



Počkejte si na výsledek. Můžete rukavici buď nechat tak, jak je, nebo jestli jste nebojsové, můžete ji připnout na prádelní šňůry, jak to vidíte na obrázku. Proces schnutí bude trvat několik hodin.




5. krok

Opatrně rukavici rozstřihněte a máte v podstatě hotovo. V této fázi lze sádrovou ruku – pokud je to potřeba – zespoda trošku zapilovat dorovna. Můžete ji ještě obarvit, nalakovat jí nehty, zdobit zkrátka můžete podle vlastní fantazie. Pak už jen zbývá stojánek ověsit oblíbenými prstýnky či náramky.



Můj návod na sádrové tlapkové stojánky na Studentpointu.cz

..... uvařím tymiánový sirup

Tymián obecný je aromatická bylinka podobná mateřídoušce. Je využívána již od nepaměti jako jedno z nejsilnějších rostlinných antiseptik.  Podporuje zažívání a zvyšuje obranyschopnost organismu proti chřipkovým onemocněním. Proti kašli je zázračný a lze jej podávat v jakémkoli věku.



V lékárnách se prodává lahvička tohoto lektvaru kolem 100-150,-, ale doma jej uvaříte doslova za pár kaček.

Pro výrobu sirupu je zapotřebí:

obyčejný sáček sušeného tymiánu, prodává se běžně v potravinách mezi kořením
cukr
vodu
sítko 
a lahvičku na uchovávání, například od přesnídávky



Svaříme vodu (250ml)  s cukrem (recepty říkají 200g, ale mě se to zdá hrozně moc, dávám něco přes polovinu, tedy 100g a kousek) na mírném ohni zhruba 15-20 minut, poté přisypeme tymián, asi 8-10g necháme projít varem a vypneme. Poté necháme stát do vychladnutí a slijeme do čisté lahvičky.

Podáváme po lžičkách asi 4x-6x denně.


Vzhledem k tomu, že tolika cukru je v původním předpisu zřejmě jako konzervant a já dávám méně, skladuju raději v ledničce a určitě doporučuji používat pokaždé čistou lžičku. Namáčením olíznuté lžičky by se v sirupu zbytečně množily všelijaké bakterie a jiná havěť :-)

Ještě dodám, že ačkoli žádné vedlejší účinky nejsou známy, měly by se natolik koncentrovanému tymiánu, jako je v tomto sirupu vyhnout těhotné ženy.

Foto: deviantart.com a Hana Nováková




28. května 2013

.......vyrobím levandulový sáček naprosto jednoduše

Jestli tak jako já milujete levandulovou vůni (a taky barvu a vzhled a chuť... a  vůbec mám zkrátka levandulové období), určitě se vám bude hodit i sáček naplněný milovanou levandulí.

Pokud ale neumíte šít a nedokážete si vyrobit takové ty překrásné sáčky, nebo zvířátka, jaká se prodávají na řemeslných trzích, nezoufejte! Bude stačit jakýkoli látkový sáček, který máte určitě doma. Našla jsem několik dárkových organzových, ve kterých jsem kdysi dostala nějaké drobné dárečky a teď jen ležely v šuplíku a čekaly na svou chvíli. 


Krásné sáčky prodávají i zde

Postup psát nemusím, zkrátka se vezme sáček a nasype se do něj levandule, jasné jako facka :-)

Sáček lze zavěsit všude tam, kde si chceme užívat této ušlechtilé vůně. Do šatníku, kde krásně provoní prádlo, do předsíně, aby se hosté cítili příjemně už při příchodu, nebo vedle postele pro sladké sny. 




Levandulový zázrak je na světě,  navíc úúúúúplně jednoduchý a hotový dřív než se řekne borůvkový koláč!

Pro obnovení intenzivní vůně stačí sáček občas promnout mezi prsty.


27. května 2013

.... dám si nahřátou karamelovou oplatku

Venku je ošklivo, deštivo a lezavo. Všude plno louží a aut rozstřikujících vodu z kaluží na nevrlé chodce, kteří jsou tím pádem ještě o to nevrlejší. Kdo nemusí, nikam nejde. 

Když je právě takhle, tak přichází chvíle na to, dát si nějakou sladkou náplast na hrozící špatnou náladu. 

Ačkoli se to může zdát divné, už pár dnů jsem nic nepekla a tak jsem sáhla do kouzelné krabičky se sladkostmi a vytáhla oplatku Tofík. Že neznáte Tofíka? Já se ani nedivím... Je to totiž taková nenápadná, neznámá a neprávem opomíjená drobná oplatka, kterou prodávají v Lidlu u pokladen. Stojí kolem pěti korun a když se poštěstí a mají akci, bývá i kolem krásných 3,50 za kus. A to je opravdu skvělá cena za takové sladké potěšení. Musím se přiznat, že jsem ho tam kupovávala už dlouho, vždycky jako svačinu do auta na cestu z nákupu... a až jednou jsem si pořádně prohlédla obal a zjistila, že ho konzumuju zcela nesprávně. Tahle oplatka je totiž nahřívací!



Ono, kdybych se byla mrkla na návod, zjistila bych to už před pár lety. Ale, propána, kdo by četl návod na sušenkách, že? Takže teď už vím, že když je nehezky a sychravo, udělám nejlíp, když si uvařím dobrou kávu, nebo třeba levandulový čaj. Na hrníček s horkým nápojem položím rozbalenou oplatku a 3 minuty počkám. 


Po třech minutách, které mi stačí tak akorát k tomu, abych si našla nový díl oblíbeného seriálu a pohodlně se usadila, si můžu vychutnat báječnou sušenku s měkkým vláčným rozehřátým karamelem uvnitř. 




Hned je ten zatažený den o něco snesitelnější :-)





24. května 2013

.... spáchám nepodařené makronky a vydávám je za mandlové sušenky

Už je to tak, život je zkrátka pes a občas věci nejdou podle plánu :-)

Na oslavu synovcových narozenin jsem se chtěla vytáhnout s makronkami, ale už po dodělání těsta bylo jasné, že tohoto mraku pršet nebude. Zřejmě jsem použila moc malé bílky, takže jsem měla namísto dvou dát raději tři. Zkrátka a dobře rozhodně už  po zpracování těsta bylo bylo nad slunce jasnější, že na makronky je směs příliš tuhá. 
Vzedmul se ve mě záchvat paniky a beznaděje, zároveň s nechutí vyhodit prostě do koše poměrně nákladnou surovinu. Takže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám, skartovat to koneckonců můžu kdykoli :-)
Nastříkala jsem kolečka na plech, šlo to teda poměrně ztuha, jak bylo to těsto husté, do každého kolečka jsem vtiskla pár plátků mandlí, nechala odpočinout na vzduchu 30 minut jako běžné makronky a nakonec upekla. 
A světe div se, byly báječné, vzala jsem je na zmíněnou párty, říkala jim honosně mandlové sušenky a poslouchala slova chvály.
Nakonec to dopadlo dobře a já už teď vím, že i když se makronky nepovedou, nemusí to být nutně katastrofa :-)





21. května 2013

.....vyrobím čokoládové misky

Servírujte zmrzlinu do čokoládové misky!





Čokoládová miska bude báječným překvapením pro toho, koho chcete potěšit. Náramně se hodí i pro hosty na párty. Úžas všech zaručen!

Tajemství čokoládové misky

Nejdříve si musíte sehnat co největšího draka, nebo ještě lépe saň. Ubytujte ji na zahradě, zařiďte, aby jí bylo u vás dobře, a po dobu jednoho měsíce ji krmte výhradně jen čokoládou. Když budete mít štěstí a drakovi se u vás zalíbí, brzy snese vejce. Z něj se za několik dní vyklube dráče, po kterém zůstane tato krásná čokoládová skořápka. Asi jste už pochopili, že tohle je návod, se kterým uspějete jen u dětí. Ve skutečnosti je k výrobě těchto misek či, chcete-li, skořápek potřeba: domácí čokoládová poleva (v časové tísni můžete použít kupovanou, jako v tomto návodu), nafukovací balonky (doporučujeme koupit kvalitní a pevné), pečicí papír, hrníček či misku a nůžky.



1. krok

Tato fáze vás jistě bude bavit. Je nutné nafouknout balonky. Pokud chcete více menších mističek, balonky nafoukněte málo, pro jednu velkou misku můžete nafouknout jeden větší. Velká miska se bude skvěle hodit například na servírování bonbonů na narozeninové oslavě. Pozor! Balonky rozhodně nenafukujte příliš: z vlastní zkušenosti doporučujeme ponechat si rezervu a mít je spíše nedofouknuté. Ukázalo se, že kombinace plně nafouklého balonku a horké čokolády je doslova výbušná. Zatímco nafukujete, nechte rozehřát polevu.

2. krok

Nafouknutý a uzavřený balonek otočte otvorem dolů a postavte jej do hrníčku. Bude tam pevně ukotvený a vy můžete začít odshora pomaličku nalévat polevu.



3. krok

Připravíme si pečicí papír, kápneme na něj trošku horké čokolády a na to místo postavíme balonek s nanesenou čokoládou. Stavíme ho obráceně než při nanášení čokolády, tedy otvorem pro nafukování vzhůru. Potom dáme do lednice minimálně na 15–30 minut ztuhnout.


4. krok

Přidržíme balonek a nůžkami maličko rozstřihneme. Vzniklý otvor musí být opravdu maličký – tak, aby vzduch unikal co nejpomaleji.



5. krok


Čím pozvolněji budete vzduch vypouštět, tím méně se vzniklé paprsky čokolády polámou. Pokud se vám nějaké zlomí, vůbec to nevadí. Dobrá zpráva je, že můžete ujídat odlomené kousky! Zároveň pomalu a opatrně prsty oddělujte balonek od čokolády.



6. krok

Máme misky hotové! Případné nedokonalosti se dají s pomocí fénu nastaveného na velmi slabé foukání a horký vzduch. Stejným způsobem lze případně i zatavit a dokonce i zpět pospojovat odlámané kousky. Ovšem jen pokud jste je zatím nesnědli






Do hotových misek lze servírovat, cokoliv vás napadne: zmrzlinu, ovoce, lentilky. V čokoládové skořápce to ale bude slušet stejně tak třeba chipsům a oříškům.


Můj článek o miskách na Studentpointu.

.....porpvé se pokusím o makronky


Makronky!

Všichni je znají a milují. Ti kdo milují také výzvy, se dřív nebo později dostanou k pečení makronek doma. Protože obecně se traduje, že zdánlivě jednoduchý recept s pouhými čtyřmi ingrediencemi dokáže potrápit i zkušené cukráře. 

Musím se přiznat, že jsem před pečením makronek nastudovala snad všechny dostupné materiály a slavnostně jsem se plna očekávání dala do díla. 

Použila jsem: 

2 bílky, které jsem nechala několik hodin odstát na lince do pokojové teploty. 
65 gramů krupicového cukru
110 gramů jemně pomletých mandlí
130 gramů moučkového cukru. 
a potravinářské barvivo

V první řadě jsem si v robotu semlela mandlovou moučku na úplně velejemno společně s moučkovým cukrem. Koupila jsem sice mandle už nameleté, ale stejně jsem je ještě chtěla nechat projet robotem a navíc se mi tak i zároveň hezky smíchaly s cukrem. Mandlovo-cukrovou směs jsem prosila přes sítko a větší kousky vyřadila.

Z dvou běžných (případně 3 menších bílků) jsem robotem ušlehala ne docela tuhý sníh a do něj postupně přisypávala za průběžného mísení krupicový cukr. Po vmíchání cukru je nutné sníh vyšlehat dotuha, tak aby po vyndání metel zůstávaly krásné špičky. 

Do sněhu z bílků a cukru postupně stěrkou zamíchám mandlovo-cukrový prášek. V jisté chvíli to šlo docela ztuha, je potřeba pořád míchat stěrkou, ale opatrně, pomalu krouživým pohybem zapracovávat mandlovou moučku s cukrem a trošku potravinářského barviva do bílků. I když se zdá, že je zpočátku tuhá, za chvilku zřídne a to je ta chvíle, kdy jsem směs naplnila do igelitového sáčku s ustřiženým m růžkem. 

V návodech doporučují naznačit si na pečící papír zhruba 3cm kolečka. To jsem neudělala, přiznám se, že jsem stříkala kolečka od ruky, mám tu míru docela nacvičenou z pusinek a taky to šlo. 

Jak jsem věděla z různých návodů, je důležité po nastříkání koleček s plechem důrazně, ale opatrně klepnout o stůl nebo o zem. Klepnutím se uvolní a odejdou vzduchové bublinky. 
Před pečením je opravdu důležité nechat kolečka zaschnout cca 30 minut, jde o to, že by kolečka měla získat na povrchu pevnou vrstvu a přestat se lepit na prst. Pokud nenecháte makronky zaschnout, mohou na povrchu nehezky popraskat. 

Po odpočinutí/zaschnutí makronek je dáváme do trouby na 170 stupňů a necháme je péci 10-15 minut podle typu trouby. Makronky nemají rády teplotní šoky, takže po vyndání z trouby jsem je nechala zhruba 10 minut ještě na plechu a pak přesunula na mřížku. 

Druhý den jsem je poslepovala krémem ze zakysané smetany, másla a malinové marmelády

Chutnaly úžasně a napoprvé se opravdu povedly nad očekávání. Bohužel se ukázalo, že to bylo pouze začátečnické štěstí a druhá várka stejným postupem a receptem dopadla o poznání hůře, ale nevzdávám to a jedu dál, mám v plánu spooooooustu dalších variant. 










14. května 2013

....upeču sněhové pusinky





Snad nejoblíbenější ze všech možných dezertů, které dělávám jsou sněhové pusinky.
Miluje je moje dcera, naši synovci a většina návštěv se po nich také může prakticky utlouct.
Nikdy mě nepřestane udivovat, že sladkost, která se skládá z pouhých dvou surovin dokáže doslova nadchnout davy :-)


12. května 2013

... udělám své vlastní cukrové kostky




Kostkový cukr je patentovaný český výrobek. To je o důvod více, proč si jeho výrobu zkusit i doma!

Výroba vlastních kostek cukru je snadná, levná a jednoduchá.
Musíte pouze prokázat trošku trpělivosti a počkat si na výsledek. 


Pro zhotovení sladkých kostek, hvězdiček či srdíček budeme potřebovat: obyčejný bílý cukr krystal, hnědý cukr, vodu a silikonové formičky na led nebo na výrobu čokoládových pralinek. Střídání přírodního a bílého rafinovaného cukru vypadá moc hezky. Směs je možné i obarvit potravinovým barvivem, například na nějakou jemnou pastelovou barvu. Možností a kombinací je skutečně mnoho.

1. krok

Postup je skutečně jednoduchý. Do misky nasypeme cukr a opatrně přiléváme trošku vody.



2. krok

Vodu dávkujeme spíše po kapkách. Výsledkem by měla být pevnější konzistence podobná té, jakou má písek na bábovičky nebo drobenka na koláč. Dokápnout maličko vody můžete kdykoli, ale ubrat ji ze směsi už nepůjde. Museli byste neustále dosypávat cukr a zahušťovat, dolévat vodu a tak pořád dokola, až byste doma měli horu cukrové hmoty, a to nejspíš nechcete. Ačkoli...možná by to nebylo zase tak špatné. Výsledná směs by měla vypadat zhruba tak, jak to vidíte na obrázku, nebo může být klidně ještě trochu hustší. Pokud bude hmota příliš řídká, bude o to déle tuhnout ve formičkách.




3. krok


Vezmeme lžičku a s její pomocí formičky hezky naplníme. Cukrovou hmotu necháme minimálně přes noc důkladně vyschnout. Po vyschnutí opatrně vyloupneme z formy a necháme ještě trochu doschnout.



4. krok


Máme hotovo! Můžeme pozvat návštěvu a nabídnout k čaji originální ručně vyrobené cukříky. Pro vaši lásku mohou mít tvar srdíčka, pro maminku třeba zase tvar kytiček. Nebojte se experimentovat a učinit svůj den o něco sladší!







11. května 2013

... umotám provázkovou vázičku






Vyrobte si elegantní stojánek na kancelářské potřeby či krásnou vázičku na první jarní kvítí!



Co budeme potřebovat?

Pro výrobu provázkové vázičky či stojánku potřebujeme pouhé tři věci: konzervu, provázek a tavnou pistoli, případně lepidlo. Pokud tavnou pistoli ještě nemáte, doporučuji si ji pořídit, lze ji využít snad na všechny kreativní výtvory. K omotání plechovky se báječně hodí přírodní provaz či kroucená šňůrka z galanterie. Nejlépe se pracuje s provazem nebo šňůrou o průměru minimálně 5 mm. Co se týče délky provazu, obecně doporučuji koupit provázek delší, než si myslíte, že bude potřeba. Pětimetrový provázek o průměru 6 mm by měl bohatě stačit, a ještě vám nejspíše kousek zůstane. Můžete také koupit dva kratší provázky různých barev, výsledný efekt bude o to zajímavější. Barvičky se dají hezky navazovat a střídat.


1. krok

Zásadním prvkem pro zhotovení vázičky je konzerva. Můžete použít jakoukoli, například tu s kočičím krmením nebo od sterilovaných rajčat. Opatrně odstraníme etiketu, to jde obvykle docela snadno. Obsah konzervy potřebovat nebudeme, můžeme s ním třeba potěšit domácí mazlíčky. Prázdnou plechovku důkladně vymyjeme a vysušíme.

2. krok

Začneme kápnutím trošky lepidla těsně k horní hraně plechovky. Lepidla není nutné dávat moc. Provázek budeme průběžně uchycovat, takže nemusíme mít obavy, že by nám sjížděl.


3. krok

Provázek zvolna ovíjíme a pevně přitlačujeme k plechovce. Zhruba každých 5 cm kápneme trošku lepidla, aby byla šňůrka v každé vrstvě přichycená na několika místech. Při přichycování provázku k lepidlu dávejte pozor na prsty! Lepidlo z tavné pistole je velmi horké.


4. krok

Stále pokračujeme v omotávání kolem dokola a snažíme se přitom, aby na sebe vrstvy hezky doléhaly. Průběžně přichycujeme lepidlem. Celou plechovku můžeme buď omotat jednobarevným provázkem, nebo vystřídat barvy, jako je tomu v tomto případě. Vše záleží jen na vaší fantazii!





5. krok

Tak, a máme stojánek na tužky nebo vázičku hotovou! Do dna plechovky také můžete udělat dva nebo tři otvory a použít ji pak jako květináč. Třeba takovému rozmarýnu či pažitce to bude v omotaném květináčku náramně slušet!





Můj článek o vázičce na Studentpointu




9. května 2013

--- umíchám žitný kvas a odjedu s ním na dovolenou


Nudíte se v manželství? Zadělejte na žitný kvásek. S příchodem domácí pekárny do naší domácnosti se stravování i život všech členů rodiny dramaticky změnil.

Povětšinou k lepšímu, večeříme čerstvě upečené rohlíčky a snídáme ještě teplý chléb. Pekárna se stala mou láskou na první recept. S návody a předpisy jsem se jala všemožně experimentovat, ladit a dotvářet dle fantazie a v kouzelné pečící krabičce vzniká, až na výjimky, pečivo ve škále od vcelku jedlého až po fenomenální.

Ta pravá jízda však začala až poté, co jsem objevila žitný chlebový kvásek, tedy původní způsob kynutí domácího chleba bez přidání droždí. Na webu jsem nalezla přehršel návodů, jak z žitné mouky a vody vyrobit za několik dnů bublavý, voňavý, zdraví prospěšný kvásek. Kouzlo výroby kvásku spočívá v tom, že z pouhé mouky a vody jaksi sama od sebe vznikne hmota plná živých, přátelských bakterií. Kvas se následně používá pro kynutí pečiva a výsledný kvasový chléb je považován za Rolls-Royce ve světě pečiva.

Začala jsem tedy plna radostného očekávání mísit, sledovat a kvasit. Kvas si po čase opravdu žil vlastním životem, příjemně kynul, pěnil a zaujal čestné místo na radiátoru s výhledem z okna. Nyní jsme už bezvadně sehraný tým. Každý den ráno probíhá krmení kvásku lžící čerstvé mouky a vody. Po nakrmení kvas spokojeně nabývá na velikosti a vesele bublá. Je to zkrátka živý tvor jako každý jiný a užívá si pozici dalšího člena domácnosti.

Ani v nejbujnějších snech mě nenapadlo, že mezi kváskem a mým manželem Jakubem vznikne zvláštní vztah na pomezí mužské rivality a podivného spiklenectví. Manžel okatě odmítá o kvásek jakkoli pečovat, prochází okolo vždy za vydatného čichání s průpovídkami: „Musí to tu být? Smrdí to jako, když naprší do mlýna/jako když přetrhneš děkana/jako kyselé prdy/zapomenutá líska jablek/sto let nemytý šourek. Taky jsem měl kdysi živou hračku na starání, jmenovala se Tamagoči a rozhodně takhle nesmrděla, a to ani potom, co chcípla.“

Když mne poprvé brzy ráno budila naše tříletá dcera Adélka voláním: „Mami, mami, vstávej, musíme nakrmit Vaška, má hlad“, byla jsem v rozespalosti zcela mimo mísu, koho, že se to chystá krmit. Vytáhla mě za ruku z postele a vlekla mě ke kváskovu příbytku. „Tady mami, tady je Vašek a chce papat.“ A bylo rozhodnuto, kvásek Vašek dostal jméno a vysloužil si u naší dcery oblíbenější post než dosud nejmilovanější kocour Monty.

Protože kvas vyžaduje každodenní krmení a láskyplnou péči, odjel s námi, navzdory manželovi, i na dovolenou. Zase jsem ho před odjezdem přistihla, jak si s miskou kvasu povídá: „Má tě radši než mě, i na Slapy tě vezmeme, aby se ti tu náhodou nestýskalo. Přece nebudeš smrdět doma. Ještě bys tu samým steskem pošel, co?“ Přísahala bych skoro, že do misky i zlomyslně dloubl prstem.

V krásném hotelu na břehu Slapské přehrady zaujala dóza s kváskem své místo u okna s výhledem na pláž. Následující den ráno, po pravidelném krmení, volám manžela, ať se jde podívat, jak se kvásku na rekreaci krásně daří." Pojď sem, koukni, jak je mu tady dobře. Kvasí jako o život."

Jakub se jde skutečně podívat a už od půli cesty si ostentativně drží nos, s ucpanými nozdrami kouká do misky: „Báječdý, úpldě sbrdí štěstíb.“ „Babinko, bůžu se taky kouknout da Vaška?“ přišourá se Adélka se zacpaným nosánkem. Kopírovací období u nás vrcholí za všech situací. „No vy dva jste se hledali! Nejste náhodou příbuzní? Jdu se učesat, napište zatím pohled babičce, dám ho pak na recepci.“ Až do koupelny se za mnou nese potměšilé pochichtávání.

Vezmu pohled, lípnu známku a uháním ke schránce na recepci, ať to odejde ještě dnes. Cestou si čtu, co že tam vlastně ti dva vykukové napsali: Srdečné pozdravy ze Slapů zasílají Kuba, Hanka, Adélka a Kvásek.

... poskládám zábavné sněžítko



Takovéto těžítko je velice užitečná věc. Nebo je to sněžítko? Ať tak či onak, vyrobit si ho je opravdu snadné!

Letošní dlouhá zima je konečně za námi, přišel tedy čas se s ní definitivně rozloučit. A proč to neudělat kreativně, třeba výrobou vlastního sněžítka? Pozorování vloček, zvolna se snášejících na drobnou figurku nebo domeček ve skleněné kouli, je příjemně uklidňující. Výroba není vůbec složitá a výsledek jistě potěší každou malou i větší slečnu.

Co budeme potřebovat?




Na výrobu sněžítka budeme potřebovat: skleničku se šroubovacím víčkem (od marmelády nebo majonézy, já jsem použila kořenku z Ikey), tavnou pistoli nebo voděodolné lepidlo, malou figurku (skleněnou, porcelánovou nebo klidně i drobnou hračku z Kinder vajíčka), třpytky, vodu a lékárenský glycerín (ten však není bezpodmínečně nutný).



1. krok

Nejprve pečlivě vymyjeme a vysušíme připravenou skleničku a doprostřed víčka kápneme trochu lepidla.



2. krok

Opatrně připevníme vybranou figurku.



3. krok

Nyní do skleničky vlijeme vodu tak, aby zaplnila zhruba 2/3 obsahu nádobky.



4. krok

Zbytek skleničky dolijeme glycerínem. Lze jej snadno koupit v lékárně – jedná se o běžnou součást kosmetických výrobků, např. hydratačních krémů. Pokud jej nemáte, nevadí, není pro výrobu sněžíka nutný. S jeho použitím ale budou třpytky klesat pomaleji než při použití samotné vody. Nádobku nenaplníme celou, malý kousek místa nám musí pod hrdlem zůstat.



5. krok

Opatrně nasypeme třpytky. Nemusíte na nich šetřit –troufám si říct, že u třpytek platí že více je více :-). Proto jich použijte klidně větší množství. Hezky vypadá i kombinace různých barevných variant. Vsypávání třpytek do nádobky je trošku ošemetná fáze: třpytky totiž mívají ve zvyku rozsypat se všude kolem, jen ne tam, kam potřebujeme.




6. krok

Když jsme se sypáním třpytek hotovi, nádobu uzavřeme a důkladně utáhneme. Aby nám tekutina neprotékala a víčko dobře těsnilo, můžeme vnitřní hranu víčka opět potřít lepidlem a až poté uzavřít.



7. krok

Teď už jen stačí protřepat a promíchat a můžeme se kochat poletujícími vločkami. Je hotovo!

Můj článek o sněžítku na Studenpointu...

8. května 2013

.... pustím se do bambulkové záložky




Bambulka jako roztomilá záložka? Proč ne!
Zakládejte si stránky stylově! Huňatá kulička ozdobí oblíbenou knihu, rozveselí nepopulární skripta a přinese barvy do všedních dnů.

K výrobě roztomilé záložky není potřeba žádných zvláštních pomůcek. Vystačíte si s klubíčkem vlny či příze, ostrými nůžkami a chvilkou času. Vřele doporučujeme udělat jich hned několik. Pod rukama vám za malou chvilku vznikne krásná, jednoduchá maličkost, kterou můžete obdarovat například vaše kamarádky. Můžete si jich také vyrobit několik do zásoby a střídat barvu záložky třeba podle žánru, který momentálně čtete, nebo podle nálady či oblečení. Sladit outfit se záložkou, to je zkrátka in!

1. krok

Nejprve si vlnu obtočíme kolem prstů na jedné ruce.

Začneme s namotáváním vlny nebo příze.




2. krok


Navíjíme pořád dokola a dokola tak, aby vznikla poměrně silná vrstva. Čím vícekrát vlnu nebo přízi namotáme, tím chlupatější kulička vznikne.

Trpělivě namotáváme podle toho, jak moc huňatou záložku chceme mít.




3. krok

Opatrně stáhneme z ruky, ustřihneme a dalším kusem provázku v půlce převážeme.

Motanec opatrně stáhneme z ruky a pevně převážeme.





4. krok




Provázek hodně pevně utáhneme a zavážeme na uzel.




5. krok


Vsuneme nůžky do vzniklých oček a postupně rozstřihneme podélně po celém obvodu.


6. krok

Teď už jen stačí vzít ostré nůžky a kuličku pečlivě zarovnat. Dávejte ale pozor, abyste si neustřihli i provázek na založení, ten je důležitý.




7. krok

Tak, a máme hotovo! Krásná, úhledná a střapatá kulička je na světě. Jakmile se do toho dáte, nebudete vědět, kdy přestat. Můžete si vyrobit třeba pestrobarevnou bambulkovou duhu!